Disciplínu reining mnoho lidí staví na samý vrcholek mezi ostatními soutěžemi westernu -
častokrát je přezdíván „králem
westernových soutěží". Má mnoho příznivců a mimo jiné je zaregistrovaný
v FEI, a dokonce se proslýchá, že si brousí zuby i na olympijské hry, čímž
by mezi westernovými disciplínami získal prvenství.

Reining je westernovou disciplínou, ve které se kůň pohybuje převážně ve cvalu. Má několik základních prvků, které se budu snažit v následujících několika bodech čtenáři vysvětlit a přiblížit:

•       Spin: jedná se o otočku o plných 360˚ kolem vnitřní zádní nohy situované mírně pod tělem zvířete, která zůstává na místě. Tento cvik je pro koně náročný, vyžaduje obratnost a mrštnost, přední nohy se vzájemně překračují, pohyb společně s druhou zadní nohou roztáčí.

•       Sliding stop: velmi atraktivní prvek reiningu. Cválající kůň v plné rychlosti v daném místě kolbiště zprudka zastaví. Zadní nohy jsou hluboko podsazené a při stopu se sklouzávají ještě dříve než přední. Při správném sliding stopu musí výraz zvířete působit uvolněně bez jediné známky nucenosti a nejistoty.

•       Rollback: jedná se o otočku, při které je kůň otočen do opačného směru. Zvíře cválá na úsečce (na diagonále či podél dlouhé stěny arény) a v daném místě musí zastavit. Tato fáze připomíná sliding stop, avšak kůň se hned vzápětí musí otočit o 180 stupňů a v původním tempu pokračovat. Při správně provedeném rollbacku  porota při zastavení nezaznamená žádný krok dozadu (couvnutí) či nakročení přední nohy. Jako u ostatních reiningových prvků je i zde požadavek dojmu naprosté plynulosti a uvolnění.

•       Cval na rovných čarách: na rovné linii kůň cválá, není zde požadavek, na kterou nohu (avšak v obloucích to musí samozřejmě být ta správná, jinak porota dvojici penalizuje). Tento cvik je většinou zakončen stopen, proto je lepší, když zvíře postupně nabírá větší rychlost

•       Cval na kruzích: stejně jako při vyjíždění oblouků i zde musí kůň jít na správnou, vnitřní nohu. Ze středu arény se jezdí velké a malé kruhy na levou i pravou nohu. Při tomto cviku se požaduje znatelné zrychlení zvířete.

Freestyle reining

Tato disciplína otvírá dveře všem hravým a kreativním jezdcům. Úlohu si jezdec komponuje dle svého uvážení, avšak samozřejmě nesmí chybět určité reiningové prvky. Každé „vystoupení" obsahuje 4 spiny vpravo i vlevo (následují po sobě), 3 sliding stopy a přeskoky (pravý i levý). Zbytek záleží na uvážení jezdce. Jízda má vyhrazené maximálně čtyři minuty a je doprovázena hudbou. Jezdci jsou většinou převlečeni do kostýmů dokreslující vystoupení, i když jízdu mohou jet v klasickém úboru.

Neck reining je
metoda vedení koně, která vznikla spolu s vývojem westernového stylu jízdy
na americkém kontinentu. Vzhledem k tomu, že se zde koně používali
především k práci s dobytkem, bylo třeba najít takový způsob ovládání, který by jezdci poskytl jednu ruku volnou.

Na rozdíl od evropského způsobu změny směru jízdy nebylo možno použít zádrž na jedné straně huby zvířete, a tudíž se ani nemohlo počítat s výraznějším využitím udidla. Američtí honáci zvolili místo přitažení otěže její přiložení na krk koně. Díky tomu mohl jezdec pohodlně využít druhou ruku k chytání dobytka do lasa, otevírání a zavírání ohrad a podobně. Příznačný název této metody vychází ze dvou anglických slov, neck znamená krk a rein je otěž.

Specifika

Na rozdíl od otáčení koně pomocí poloviční zádrže, kdy zvíře v obratu ohýbá krk, zůstává při použití neck reiningu „rovně mezi otěžemi". Díky tomu je možné koně efektivně otočit i v rychlém cvalu bez výrazného zpomalení. To je nejlépe vidět v rychlostních westernových disciplínách, jako jsou například Barrel racing, Pole banding a podobně. Místo ohnutí se běžící kůň nakloní, ovšem k tomu je třeba jezdit na vhodném povrchu (například písek). Tato metoda také umožňuje velmi přesné vedení koně, dokonale sehraná dvojka je schopná se pohybovat s přesností na centimetry.

Držení otěží

Pokud chceme vést koně jen jednou rukou na nesešitých otěžích, dlaň směřuje vodorovně dopředu. Otěže procházejí přes ukazováček a dále dlaní dolů, ukazováčkem je můžeme rozdělit. Konce otěží se nechávají volně viset, přičemž druhá ruka spočívá většinou na stehně. Tento způsob je zdaleka nejpoužívanější.

Pokud použijeme otěže sešité, vedou dlaní, která je postavená kolmo, a vycházejí mezi palcem a ukazováčkem. Druhá ruka opět spočívá na stehně, ale tentokrát otěže přidržuje.

Při neck reiningu však můžeme použít i obě ruce. Není to tak časté, ale někdy je potřeba si takto zatrénovat, neboť není vůbec jednoduché opravovat případné chyby jen jednou rukou (není-li to přímo nemožné). Dokonce je tento způsob v některých westernových soutěžích vyžadován. Také zde existují dva způsoby, jak otěže držet, ovšem  musí být vždy nesešité.

První způsob je takový, že otěže vytvářejí mezi rukama oblouk, neboli můstek. Pěsti směřují kolmo dolů, levá otěž zespoda prochází levou dlaní a vychází z ní mezi palcem a ukazováčkem. Dále utvoří oblouk a vchází shora do pravé ruky mezi palcem a ukazováčkem, poté vede dlaní a vychází dolů. S pravou otěží je to přesně opačně. Volné konce otěží splývají po pleci koně. Díky můstku lze snadno kontrolovat vzdálenost obou rukou, která by měla být 30 cm.

Nejméně používaný je způsob držení otěží v obou rukách, přičemž každá otěž se drží samostatně. Zespoda vchází do pěsti, která je postavená kolmo a nahoře z ní vychází, jako u jiných stylů. Nepokračuje však již do druhé ruky, ale je volně přehozena dopředu ke krku koně.

Otočení koně

Jezdec drží otěže nad kohoutkem v úrovni hrušky sedla nebo lehce nad ní. Pokud by jeho ruka spočívala příliš vepředu, tahala by po přiložení otěží k jedné straně krku zvíře za hubu. Taková pomůcka by způsobila, že by se kůň začal obracet opačným směrem. Otěže musí být lehce prověšené, u pákového udidla to platí dvojnásob, ale nikdy nesmíme s koňskou hubou ztratit kontakt.

Pro změnu směru doleva přiložíme pravou otěž ke krku koně tak, že pohneme rukou směrem doleva. Zároveň je třeba posunout pravou nohu dozadu, při jejímž stisku stáčíme záď koně. Levou nohu ponecháme v oblasti sedlového řemenu. Jejím tlakem udržujeme koně v pohybu. Obrat na druhou stranu provedeme samozřejmě přesně naopak.

Obraty se nacvičují na kruhu, který můžeme postupně zmenšovat. Velmi vhodné je také projíždění vlnovek či osmiček. Vždy platí, že pokud zvládneme oblouk o velkém poloměru, můžeme jej postupně zmenšit.

Použití

Neck reining je sice doménou westernového stylu, ovšem neznamená to, že ho nelze využít i jinde. Nikdy není na škodu, pokud náš anglicky ježděný kůň tuto metodu zvládne. Občas nastávají situace, kdy se nám naše úsilí a práce navíc mohou hodit. Existují například hry, při kterých potřebujeme jednu ruku k přenášení různých předmětů. Kůň s jezdcem, kteří ovládají neck reining, mají v takových hrách a cvičeních velkou výhodu nad ostatními.

Western je sport, který vznikal z každodenní práce amerických kovbojů na farmách a přirozeně se rozčlenil do mnoha disciplín. Jejich základní rozdělení najdete v tomto článku.

Mezi jednu všeobecně známou a proslulou westernovou disciplínu patří bezpochyby rodeo. Pod jeho hlavičku se dá zařadit hned několik subdisciplín, jejichž složení se může zdroj od zdroje lišit:

• Bareback Broncoriding - ježdění na divokém neosedlaném koni

• Saddle Broncoriding - ježdění na divokém osedlaném koni

• Bull Riding - ježdění na divokém býkovi

• Steer Wrestling - zápas s divokým býkem (velmi nebezpečné!)

• Calf Roping - odchyt telete lasem

• Team Roping - odchyt telete lasem ve dvou

• Cutting - oddělení jednoho dobytčete od zbytku stáda

• Soutěže na čas: Barrel Racing - ježdění kolem sudů; Pole Bending - ježdění kolem tyčí

• Stampede - dostihy polních kuchyní

Dále se kromě tradičního rodea konají koňské přehlídky, během nichž jezdci prokazují, jak dobře umí ovládat svého koně, jak je poslušný, přiježděný, či se hodnotí jeho stavba těla:

• Reining Classes - drezúra ve westernovém stylu

• Trail Classes - soutěž rychlosti, překonávání překážek, ovladatelnost koně

• Western Horsemanship - jezdecké kvality člověka

• Western Pleasure Class - chody a ovladatelnost koně

• Western Riding (horse show) - překonávání překážek, ovladatelnost koně

• Working Cow Horse - ovladatelnost koně, práce s dobytkem  

• Ranch Horse - disciplína o několika kategoriích: Ranch Riding (podobné Western Pleasure); Ranch Trail (v přirozeném terénu); Ranch Cutting (stejné jako Cutting); Working Ranch Horse (kombinace Reining, Roping a Working Cow Horse); Halter

• Team Penning - sport vzniklý z běžné rancherské práce, spočívá v oddělování dobytka do ohrad k ocejchování, lékařské péči a jejich převozu

• Halter - přehlídka koně

• Halter Showmanship - přehlídka koně, standardní exhibice bez odborného posuzování 

Westernové ježdění je dnes samozřejmě
samostatnou a plnohodnotnou jezdeckou disciplínou a nutno dodat, že jezdeckou
disciplinou velmi atraktivní, což nesporně dokazuje i jeho nesmírná popularita.
Ve westernu se snoubí napětí sportovního zápolení, i zde jsou vítězové a ovšem
také poražení, s výjimečnou podívanou, kterou nabízí souhra koně a jezdce
v mnoha technicky náročných disciplínách, jež dokonale a beze zbytku prověří
schopnosti a dovednosti jejich jak lidských, tak i koňských účastníků.

 

To, co je dnes oblíbenou odnoží jezdeckého sportu, bylo kdysi každodenní realitou na ohromných farmách amerického venkova, kde se chovalo i několik tisíc kusů dobytka. Kůň byl při této náročné a namáhavé práci neocenitelným pomocníkem a dnešní jednotlivé westernové disciplíny mají základ právě v tom, co bylo kdysi na těchto farmách takříkajíc denním, a mnohdy i hodně tvrdým chlebem, jak pro lidi, tak i pro koně. Takovou klasickou westernovou disciplínou, která přímo a bezprostředně navazuje na jezdecký odkaz této doby, je právě cutting. Cuting je vysloveně pracovní disciplinou, která plně odráží to, jakým opravdovým pokladem byl dobře vycvičený a dobře pracující kůň.

Při cuttingu se testuje schopnost koně do vstoupit stáda dobytka a oddělit od tohoto stáda vybraného jedince a tohoto jedince potom i ze stáda také vyvést. Tento úkol je tedy souhrnem několika činností, které prověří schopnost koně samostatně pracovat. Při westernových soutěžích probíhá tato disciplína tak, že si jezdec vybere nějaké dobytče a potom je úkolem koně, aby ho oddělil a odvedl od stáda.

Cutting tak klade na koně mimořádné nároky, už při vstupu mezi dobytek nesmí kůň stádo zneklidnit. Při oddělování vybraného dobytčete od stáda pak musí správně předvídat pohyby oddělovaného kusu a také ovšem na ně správně a rychle reagovat. V okamžiku, kdy kůň už žene od stáda dobytče, které měl oddělit, musí jezdec povolit koně otěže a je na koni, aby dál pracoval už zcela. Samostatně, jakýkoliv náznak vedení ze strany jezdce se trestá penalizací. Na splnění toho soutěžního úkolu je soutěžním řádem dán limit dvě a půl minuty.

To je tedy cutting, westernová disciplína, kde není o dramatické situace nouze, a proto nemůže být divu, že je cutting na westernových soutěžích divácky velmi oblíbený.