Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Lucinka a její  život s námi

PARKÚR
! Vítejte koňáci !

       

                         Caprilliho sed

                                                                                       
S Caprilliho sedem, což znamená sed „dopředu" při skoku, se setkáme v parkuru. V mnoha příručkách a encyklopediích se můžeme setkat také s názvem „lehký stehnový sed". I když si většina z nás myslí, že skákání je pro koně přirozenou a samozřejmou věcí, není tomu tak. Pokud se kůň v přírodě setká s překážkou, raději se jí vyhne, než aby ji dobrovolně přeskočil. Caprilliho sed usnadňuje koni zdolání překážky - tedy pro něj nepřirozeného pohybu..


Dnes již klasický sed nese jméno italského trenéra kavaleristické školy a zakladatele italského jezdeckého stylu, Federica Caprilliho (1868 - 1907). V roce 1895 objevil lehký, dopředu směrovaný sed, který se mu velice osvědčil při zdolávání překážek. Zjistil, že pokud jezdec přesně kopíruje pohyby těla koně při skoku a svým sedem mu odlehčí hřbet, kůň překonává překážky jistěji, ladněji a s větší rezervou. Správnost své metody si Caprilli ověřil roku 1902 v Turíně, kde takto skočil se svým koněm do výšky 2,8 m a vytvořil tak světový rekord.

 

Provedení Caprilliho sedu

 

Správné provedení Caprilliho sedu spočívá v tom, že těžiště jezdce by se mělo nacházet nad těžištěm koně, k čemuž  navíc dopomáhají i kratší třmeny. Jezdec se pevně drží koleny v sedle a napřímí se - tak dojde k předklonění trupu a téměř rovnoběžnému lehnutí ke hřbetu koně. Důležitá je také práce rukou. Ty by měl jezdec natáhnout daleko dopředu podle toho, jak má jeho kůň natažený krk. Zásadou tedy je neomezovat pohyb krku koně otěžemi, naopak je při zdolávání překážky povolit.

 

Jak se tedy jezdilo dříve?

 

Do první světové války byl postup přesně opačný. Trup jezdce byl v záklonu a nohy zcela nataženy. Tento způsob více chránil jezdce před pádem, ovšem při skoku velice rušil a omezoval koně. Caprilli, který se svou kavalerií vyjížděl neustále do terénu, pochopil, že rychlá jízda a vysoké překážky zdolávány tímto stylem koně velice vyčerpávají. Netrvalo dlouho, a na tu dobu revoluční metoda byla na světě...

 

Současnost

 

Caprilliho sed je dnes běžným způsobem skokového stylu. Občas se objeví nové návrhy, jak sed ještě vylepšit, nutno ale dodat, že se tento způsob žádných zásadních změn nedočkal...

 

Skákání ve volnosti


Co si představíte pod pojmem skákání ve volnosti? Někteří lidé mají mylný obrázek a vidí nesmyslně postavené překážky a mnoho pomocníků s biči, kteří s křikem nutí koně skákat. Správný výcvik má však nesporné výhody. Nejenom že posiluje koni svalový aparát, ale zároveň podporuje jeho sebedůvěru.
     

Přirozené skákání ve volnosti je ideální školou nejen pro mladé koně, ale také pro starší, pro které skákání ve volnosti nabízí možnost nápravy zvláště v případech, kdy mají problémy s odskokem nebo si nevěří (ztráta důvěry je velmi často způsobena tvrdou a rušivou rukou jezdce). Při skákání ve volnosti se kůň učí samostatně odskakovat v přirozené rovnováze s nízkou hlavou a krkem. Zároveň podporuje vyvažování a sebedůvěru mladého koně. Pomalým stupňováním požadavků roste kůň do své úlohy skokana a v souladu s tím sílí. Dlouhodobou prací lze napravit i některé chyby ve stylu. Skákání ve volnosti je také vhodné ke gymnastickému tréninku skokových koní mezi sportovními sezónami.

 

Co potřebujete?

 

Při skákání ve volnosti je potřebná vhodná výstroj koně např. kamaše, bandáže a skokové zvony. K připevnění bandáží a zvonů na nohy koně vám postačí pouze pár minut a vyhnete se tak ošklivým zraněním. K tomu, abyste postavili dráhu pro skákání ve volnosti potřebujete především vhodný prostor k tomuto účelu (hala, jízdárna, louka), dostatek překážkového materiálu - stojany a bariéry na vytvoření ohraničení "cesty" pro koně a pro stavbu překážek. Prostor by měl být vhodně oplocen, aby z něj kůň nemohl vyskočit a neohrožoval jeho bezpečnost. Rohy nejlépe zakulaťte, aby koně neměli tendenci se v rozích zastavit nebo obrátit. Dále byste měli mít k dispozici dalšího pomocníka, který vám pomůže s pohybem koně ve skokové dráze a se stavbou překážek.

 

Mnoho otazníků se vznáší nad vhodnými překážkami, jejich vzdálenostmi a počtem. Ohled je třeba brát samozřejmě na velké množství faktorů. Jednak na temperament a věk koně, stupeň jeho výcviku, na předchozí výcvik a případně se zamyslet nad příčinou problému, který koník má. Např. mladým koním, kteří doposud nemají mnoho zkušeností se skákáním stavíme menší skok (křížek, kolmý skok, kavalety) a necháme ho "rozkoukat se" a v případě, že chodí klidně a uvolněně a chápe danou úlohu, můžeme teprve začít se stavbou skokové řady. K tomuto účelu jsou vhodné kavalety a kladiny. Pro mladé koně by se měla pohybovat výška prvního skoku kolem 50 cm.

           

Stavba skokové řady

 

Dráhu pro skákání lze postavit několika způsoby. Pro zkušené koně po celém obvodu jízdárny, nebo jen po dlouhých stěnách, případně pouze na jedné dlouhé stěně.

 

Pro mladé koně v prvních týdnech postavíme na dlouhé stěně malý křížek, který udrží koně zároveň na prostředku. Jakmile klidně a uvolněně a beze spěchu přes tuto překážku skáče, postavíme před něj další křížek či malý kolmý skok do vzdálenosti 6,5 m. Před něj položíme v každém následujícím stadiu stavby dráhy bariéru ve vzdálenosti 3 m, aby si kůň zvykal na moment správného odskoku. Pokud i tyto překážky kůň klidně a plynule skáče, sestavíme další křížek do vzdálenosti 3,5 m před první kavalety a dva další následují v odstupu 3 m. Teprve, když je mladý kůň při skákání této řady překážek uvolněný, přestavíme poslední křížek na malý oxer. Tuto řadu necháme koně skákat z klusu nebo za velmi pomalého cvalu. Přesné vzdálenosti mezi jednotlivými překážkami samozřejmě závisí na tempu, kterým kůň řadu skáče.

 

Potom, co kůň úspěšně skáče všechny překážky umístěné v řadě, postavíme na druhé straně dlouhé stěny jednotlivý svislý skok bez odskoku, který na začátku není vyšší než 80 cm. Postavíme ho na vzdálenost asi 15 m od rohu jízdárny. Číslo 15 je dělitelné třemi, průměrný cvalový skok je dlouhý 3 m. Každý kůň v rohu sníží svou rychlost a vzhledem k tomu, že skok je pouze 15 m za rohem, nemůže kůň při nájezdu této překážky příliš spěchat. Kdybychom skok postavili přímo uprostřed nebo na konec dlouhé stěny, přivedli bychom ho k uspěchanému skákání. Na rozdíl od překážkové řady si musí kůň u jednotlivé překážky najít svůj odskok sám. Zde tedy musí ukázat, co se na dlouhé stěně naučil. Všechny překážky nesmíme skákat hned první den, na začátku stačí, když se kůň uvolní na jednoduché řadě o třech skocích. Skáče s nízkou hlavou a jde vyváženě ve stejném tempu.

 

Důležitou úlohu zde hrají i pomocníci vybavení dlouhým lonžovacím bičem. Každý z pomocníků stojí zhruba v úrovni středů velkých kruhů jízdárny - nahoře a dole. Pohybují se podle potřeby a pobízejí či zpomalují pohyb koně. Žádoucí při skákání ve volnosti je, aby šel kůň ve stejném tempu jak do řady, tak mezi překážkami. Kůň nesmí pádit, ani zrychlovat či zpomalovat chod ani před skoky, ani mezi nimi. Pokud necháme koně skákat zbrkle, velmi rychle se naučí mezi překážkami pádit a dojde k tomu, že je bude pouze ukvapeně přebíhat. Necháme-li koně skákat bez kmihu, kůň bude velmi často padat do překážky s meziskokem, nebo chcete-li s přidupnutím. V takovém případě by měl pomocník pomoci koni kupředu. Na celý tréninky by měl dohlížet zkušený trenér.

 

Pozor na chyby!

 


1. Každý trenér má při výcviku postupovat odpovědně krok za krokem. Zvyšování požadavků na skokového koně by mělo být prováděno s rozvahou a postupně. Samotný fakt, že kůň skáče na oko hezky neznamená, že lze překážky ihned zvyšovat, protože nynější výška mu zjevně nečiní problém. Skákáním přes menší překážky kůň nejen že posiluje potřebné svaly, ale pomalý a nenásilný postup vede k trvalým výsledkům v práci se skokovými koňmi. Jakmile se pro koně skákání ve volnosti stane samozřejmým a jistým, teprve pak je možné pracovat i s výškou překážek.

 

2. Mnoho lidí nemá k dispozici halu nebo pískové kolbiště. Často si musí vystačit s omezeným prostorem jako je kus louky, kde se svými koňmi snaží pracovat podobně. V takovém případě musí brát samozřejmě ohled na počasí a stav podkladu při skákání. Po dešti je povrch vydupaných cestiček často kluzký a hrozí tak nebezpečí úrazu, při dlouhotrvajícím suchu je zase příliš tvrdý, což negativně působí na pohybový aparát koně.

 

3. Důležité je, abychom vždy začínali stavět poslední překážku řady a teprve postupně přidávali další.

 

4.  Pokud s koněm skáčete několikrát do týdne, je důležité měnit ruku, aby nebyl kůň cvičen jednostranně.

 

5. Doba, se kterou s koněm ve volnosti skáčeme, by neměla být pro koně příliš dlouhá a vyčerpávající. Koně dlouho skákat nebaví, nudí ho a celá práce pak může spíše uškodit než pomoci. Vezmete-li v potaz délku trvání parkuru, pak po pohybování a zahřátí koně stačí pro skákání ve volnosti něco kolem 10 minut.

 

6. Po každé práci s koněm je také na místě odměna, což dnes mnoho jezdců opomíná. Je třeba však mít na paměti, že odměnou kůň rozumí správně provedený úkol, čímž mu dáváme jasně najevo, jak pracoval.

Halla - život další parkurové legendy


Klisna, která se již za svého života stala legendou... Její bronzová socha v životní velikosti dodnes stojí u vchodu k Olympijskému výboru pro jezdectví v německém Warendorfu. Jak se z naprostého outsidera stala legendou?

 

Jak začínala „Myšička"?

 

Roku 1945 přišel v Darmstadtu na svět potomek klusáckého hřebce Obersta a polokrevné klisny Helene - Halla. Halla začala svou kariéru v turfu, ovšem nejvíce na sebe upozornila při honebních jízdách, a to svým skokanským uměním. Od svého majitele Gustava Vierlinga proto putovala do militaristické stáje v Dillenburgu k olympijskému trenérovi Schönfeldovi. Ten tmavou hnědku sice láskyplně oslovoval „Myšičko", ale později uznal, že pracovat s ní nebylo vůbec jednoduché. Největší problémy dělala Halla při drezurních lekcích - první start v military jí a jejímu jezdci vynesl neslavné 12. místo.

 

Partnerství s Hanzem Winklerem

 

Na řadu ovšem přišel Hanz Winkler - muž, který Hallu o pár let později dovedl na výsluní všech světových skokových soutěží... Již první společný start této dvojici vynesl 2. místo. Poté se ale Halla nekvalifikovala na olympiádu v Helsinkách a byla vrácena Vierlingovi jako „kůň nevhodný pro sport". Vierling klisně ale věřil dál, a protože se mu nejvíce líbila právě pod Winklerem, požádal ho o pomoc. Chtěl z Hally vychovat parkurového koně a společně s Winklerem se jim podařilo odstranit všechny její nedostatky. Winkler si se svou svěřenkyní zpočátku vůbec nerozuměl, ale i přesto si musel získat její důvěru. Svou svěřenkyni ve vzpomínkách popisuje jako „velmi tvrdohlavou, náladovou, neposlušnou a špatně ovladatelnou". Jednou ji také nazval „směsí génia a bláznivé kozy". Díky této charakteristice se ani nechce věřit, že toho spolu později tolik dokázali, že? Klíč jejich úspěchů totiž spočíval ve Winklerově přístupu. Cokoliv po Halle chtěl, musel nastrojit tak, aby to samé chtěla i ona...

 

Již v roce 1951 spolu vyhráli první mezinárodní závody, a o pouhé tři roky později vybojovali první místo na mistrovství světa v Barceloně! O rok později titul mistrů světa obhájili v Cáchách. A tak začala jejich slavná éra.. Velkými vítězstvími na šampionátech v Dortmundu, Luzernu a Madridu si dvojice zajistila letenky na šampionát v USA. Američané dodnes na Hallu vzpomínají jako na „legendu na čtyřech kopytech"...

 

Halla nezklamala!

 

V roce 1956 přišla účast ve slavném Poháru národů ve Stockholmu. Právě zde se stala příhoda, která jasně vypovídá o neuvěřitelném talentu a ctižádosti Hally...

 

Parkur se skládal ze 17 překážek postavených velmi blízko sebe - již první jezdec poznal, že tento závod bude jen velmi obtížné zdolat. První kolo také nikdo nekončil bezchybně, ani Halla s Winklerem.. Na 160ti centimetrové zahrádce klisna udělala chybu a aby zmírnila její následky, reflexně reagovala takovým způsobem, že si Winkler natrhl sval v třísle...

 

Bolestí skoro padal ze sedla, ale tehdejší pravidla nedovolovala, aby ze soutěže odstoupil v případě, že by mohl ohrozit vítězství svého družstva. Vyřazení kolegové tedy pomalu vysadili zdrceného Winklera zpět do sedla... Do rozhodujícího kola vjeli jako poslední. Přestože se Winkler několikrát neovládl a při skoku vykřikl bolestí, snažil se alespoň Hallu příliš nerušit. Po doskoku vždy nemotorně dopadl na její hřbet, v sedle se však držel jako klíště. Halla nezklamala - ačkoliv necítila od svého jezdce žádné vedení ani podporu, naopak ji spíše bezvládné břemeno v podobě Winklera vadilo v pohybu, podala naprosto excelentní výkon!

 

Při jejím představení stadion ani nedýchal a všude panovalo absolutní ticho. Byl slyšet jen dusot kopyt a výkřiky zraněného a do mdlob upadajícího Winklera... A pak již jen obrovský aplaus, když lidé pochopili, že právě sledovali vítěze. Snad poprvé se stalo, že byl nejdříve dekorován kůň a poté jeho jezdec. Švédský král, který vítěze dekoroval, dal nejdříve zlatou medaili kolem krku zcela zaslouženě právě Halle... 

 

Zlatá éra pokračuje...

 

Další zlatá medaile na ně čekala roku 1960 v Římě. Společně vyhráli spoustu Velkých cen, skokových derby a šampionátů. Vítězství dosáhli také ve skoku přes 220 centimetrů, což je německý rekord ve skoku mohutnosti. Halla si za ty roky tak moc zvykla na vítězné dekorování, že se po závodu vždy tlačila dopředu, aniž by ji Winkler pobídl - aby taky ne, vyhrála celkem 152 závodů!

 

Hvězdou i bez medailí...

 

Fanoušci mohli sledovat její umění naposledy roku 1960 v Bruselu. Poté klisna odešla z aktivního sportu na zasloužený odpočinek, jelikož na ni začaly útočit zdravotní potíže. Porodila osm hříbat, bohužel ale žádný z potomků jejího formátu nedosáhl. Ve svých 27 letech se dokonce stala hvězdou televizní show.

 

Do koňského nebe odešla roku 1979 v úctyhodném věku 34 let.

 

Když odborníci později rozebírali celou kariéru této slavné dvojice, zhodnotili jejich vítězné tažení výrokem: „Tady se potkali dva géniové....".  A měli pravdu.

Druhy parkurových soutěží


V tomto článku najdete přehled druhů parkurových soutěží a jejich pravidel.


parkur_1.jpg

 

Abychom správně pochopili pravidla hodnocení jednotlivých soutěží, zopakujeme si systém penalizace v parkuru podle stupnice A a C.


PENALIZACE PODLE STUPNICE A

 

- chyby penalizovány trestnými body nebo vteřinami
 

1) První neposlušnost - 3 trestné body

2) Druhá neposlušnost - 6 trestných bodů

3) Třetí neposlušnost - vyloučení
4) Poboření překážky - 4 trestné body

5) Pád koně či jezdce - vyloučení (jen u Poháru národů, mistrovství či OH 1. pád - 8 trestných bodů, 2. pád - vyloučení)

6) Překročení stanoveného času - 1/4 trestného bodu za každou započatou sekundu

 

PODLE STUPNICE C

 

- chyby penalizovány vteřinami
 

  1. První a druhá neposlušnost - žádné trestné vteřiny

  2. Třetí neposlušnost - vyloučení

  3. Poboření překážky - 10 trestných vteřin

  4. Pád koně či jezdce - vyloučení

  5. Překročení stanoveného času - přiděluje se 1 trestná vteřina za každou započatou vteřinu

 

Zvláštní soutěže v parkuru

 

Soutěž do prvé chyby

 

Soutěž do prvé chyby se jezdí na čas, přes středně velké překážky. Každá překážka má své číslo. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Parkur je ukončen jakoukoliv první chybou (poboření překážky, neposlušnost, pád apod.).

 

Je-li pobořena překážka, nebo uplyne-li pevně stanovený čas, sbor rozhodčích dá znamení zvoncem. Soutěžící pak musí skočit ještě následující překážku a čas je zastaven v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotknou země. Za překonání této překážky po odzvonění neobdrží soutěžící žádné body.


V soutěži do prvé chyby jsou přidělovány dobré body: 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za pobořenou překážku. Ukončí-li parkur jiná chyba než poboření překážky, jako např. neposlušnost, pád nebo soutěžící nepřekonal překážku, na které má být zastavena časomíra, je dáno znamení zvoncem. Soutěžící se pak umístí jako poslední ze soutěžících, kteří dosáhli stejného počtu bodů. Vítězem se stává soutěžící s nejvyšším počtem získaných bodů. V případě rovnosti bodů rozhoduje o umístění čas soutěžících a vítězem je pak soutěžící s nejkratším časem.

 

Soutěž do prvé chyby muže probíhat dvěma způsoby:

 

  • Na určeném počtu překážek

Koná-li se soutěž s maximálním počtem překážek a soutěžící skočil poslední překážku, je časomíra zastavena ve chvíli, kdy soutěžící projel cílovou čarou. V případe rovnosti bodu a času na prvním místě se musí konat rozeskakování do prvé chyby přes omezený počet překážek.

 

  • S určeným časem od 60 do 90 sekund (v kryté hale 45 sekund)

Jestliže soutěžící absolvuje nejvyšší počet překážek a pevně stanovený čas ještě neuplynul, pokračuje znovu na parkuru od prvé překážky. Jestliže pevně stanovený čas uplyne v okamžiku odskoku koně (zadní nohy koně již opustily zemi), tato překážka se počítá bez ohledu na to, zda byla pobořena či nikoliv.

 

Čas se zaznamená na následující překážce v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotkly země na straně doskoku. V případe rovnosti trestných bodu a času jsou soutěžící umístěni na stejném místě.

 

Bariérové skákání

 

V bariérovém skákání je postaveno šest svislých překážek v jedné přímce ve vzdálenosti přibližně 11 m od sebe. Překážky musí mít stejnou konstrukci a musí být sestaveny je ze stejného typu barier. Počet překážek může být snížen vzhledem k velikosti kolbiště. Všechny překážky mohou mít stejnou výšku, např. 1,20 m nebo postupně se zvyšující výšku, např. 1,10 m, 1,20 m, 1,30 m, 1,40 m, 1,60 m, nebo dvě první překážky mají stejnou výšku, např. 1,20 m, další dvě výšku 1,30 m atd.

 

Jestliže dojde k zastavení nebo vybočení, musí soutěžící pokračovat v parkuru na překážku, na které udělal chybu.

 

První rozeskakování se musí konat na šesti zvýšených překážkách. Překážky se nezvyšují, jestliže soutěžící, kteří se umístili se stejnými výsledky na prvním místě, v základním parkuru byli penalizováni. Od druhého rozeskakování je možno snížit počet překážek až na tři, ale musí být zachována jejich původní vzdálenost 11 m (nižší překážky jsou odstraněny).

 

Mini-maxi

 

Mini-maxi je soutěží síly a zručnosti, konající se podle zvláštních pravidel na kombinacích překážek. Jsou v něm postaveny tři dvojskoky a základní výška nesmí být nižší než 110 cm. Vzdálenost mezi skoky dvojskoků je 10, nebo 7,3 metrů. Vzdálenosti se během soutěže neupravují.

 

První skok u všech dvojskoků tvoří dvojbradlí s přední výškou 60 cm a zadní výškou 70 cm. Šířka je 70 cm. Tento skok se během soutěže nijak neupravuje.

 

Druhý skok u všech dvojskoků tvoří skok libovolného typu (zeď, dvojbradlí, kolmý skok, atd). Pravý oxer není vhodným typem překážky.

 

Všechny druhé skoky dvojskoků mají předepsanou počáteční výšku soutěže, stanovenou rozpisem, nebo výšku postupně se zvyšující, např. 1,10 m, 1,20 m, 1,30 m, nebo dvě první překážky mají stejnou výšku, např. 1,20 m, další výšku 1,30 m atd.

 

Na kolbišti může být umístěna cvičná překážka. Jestliže to dovolí rozměry kolbiště a počet soutěžících, může sbor rozhodčích povolit, aby soutěžící, kteří pokračují v soutěži zůstali na kolbišti po prvém nebo druhém rozeskakování.

 

Mini-maxi se rozhodují podle stupnice A bez stanoveného a přípustného času. Čas se neměří. Ve všech kolech musí však být postaven start a cíl, které jsou součástí předepsané dráhy.

 

Při poboření prvého skoku dvojskoků se chyba nehodnotí. Za poboření druhého skoku je jezdec penalizován odpovídajícím počtem bodů.

 

Všechny neposlušnosti se trestají (včetně neposlušností na prvém skoku dvojskoku) odpovídajícím počtem bodů.

 

Do rozeskakování postupují pouze soutěžící, kteří v základním parkuru nebo v předcházejícím rozeskakování neobdrželi žádný trestný bod.

 

První rozeskakování se musí konat minimálně na dvou dvojskocích. Od druhého rozeskakování je možno snížit počet překážek až na jeden dvojskok. V každém rozeskakování se musí překážky zvýšit, nebo rozšířit, popřípadě obojí. Nedospěje-li se na konci třetího rozeskakování k žádnému rozhodnutí, může sbor rozhodčích soutěž ukončit. Za rozhodnutí soutěže je považován případ, kdy v soutěži může pokračovat již jen jediný soutěžící.

 

Po čtvrtém rozeskakování musí sbor rozhodčích soutěž ukončit. V mini-maxi se umístí soutěžící podle výsledků v jednotlivých rozeskakováních a v základním parkuru. Soutěžící se umístí postupně podle výsledků v posledním rozeskakování a podle trestných bodů. Za soutěžícími, kteří se zúčastnili posledního rozeskakování, se umístí podle stejných pravidel soutěžící předchozího rozeskakování atd. Ve všech případech, kdy soutěžící mají v příslušném kole shodný počet trestných bodů, umístí se na stejném místě.


Volitelné štafetové skákání

 

Volitelná štafetová skákání jsou určena pro dvoučlenná nebo tříčlenná družstva. Členové družstva vjedou na kolbiště společně.

 

Dráha vyznačená na plánku musí být souvislá a odpovídat počtu členů družstva.

 

Soutěžící, který startuje přechodem přes startovní čáru musí překonat první překážku a soutěžící, který překoná poslední překážku musí také projet cílovou čarou, aby mohla být zastavena časomíra. Jestliže cílovou čarou projede jiný soutěžící, než který skočil poslední překážku, je štafeta vyloučena.

 

Čas parkuru se měří od chvíle, kdy první soutěžící projede startovní čarou až do okamžiku, kdy poslední člen družstva projede cílovou čarou. Stanovený čas je určen předepsanou rychlostí soutěže a délky dráhy násobené počtem členů týmu.

 

Jestliže dojde k neposlušnosti s pobořením musí být k dosaženému času připočtena stanovená korekce.

 

Vyloučení kteréhokoli člena družstva znamená vyloučení celého družstva.

 

Druhá neposlušnost v rámci celého družstva nebo první pád jezdce vylučuje celé družstvo. Družstvo je vyloučeno, když při střídání, tedy v okamžiku, kdy střídající soutěžící skočí překážku dříve, než kůň střídaného člena jeho družstva doskočí (jeho přední nohy se dotknou země).

 

Běžné štafetové soutěže

 

V těchto soutěžích první soutěžící štafety přeskáče svůj parkur a po přeskočení poslední překážky další soutěžící odstartuje jeho parkur a tak dále. Jakmile kůň předchozího člena štafety odskočil na poslední překážce své dráhy, přední nohy se dotkly země, může další soutěžící štafety skákat jeho první překážku. Běžné štafetové soutěže probíhají podle Tabulky C.

 

Štafetové skákání do prvé chyby

 

Štafetové skákání do prvé chyby probíhá podle pravidel soutěže do prvé chyby. Soutěž se koná buď na maximálním počtu překážek, které musí překonat celá štafeta, nebo s určeným celkovým časem, během kterého musí celá štafeta překonat co nejvyšší počet překážek.

 

Minutové skákání

 

Na rozdíl od soutěží, kdy je soutěžící při první chybě ukončen, získává soutěžící v této soutěži 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za poboření překážky. Kombinace překážek nejsou dovoleny.

 

Minutové skákání se koná s pevně stanoveným časem od 60 do 90 sekund (45 sekund v kryté hale). Neposlušnosti se trestají časem, ale po druhé neposlušnosti (v národních soutěžích po třetí neposlušnosti) a prvním pádu je soutěžící zastaven. V tomto případě se soutěžící umístí jako poslední ze soutěžících, kteří získali stejný počet bodů.

 

Vítězem minutového skákání se stane soutěžící, který získal na konci pevně stanoveného času nejvyšší počet bodů v nejrychlejším čase. Jakmile uplyne pevně stanovený čas, je dáno znamení zvoncem. Soutěžící pak musí skočit následující překážku a v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotknou země, je zastavena časomíra. Za tuto překážku, skočenou po odzvonění, závodník nezíská žádné body. Jestliže pevně stanovený čas uplynul v okamžiku, kdy kůň již odskočil na překážku (zadní nohy koně již opustily zemi), tato překážka se mu počítá, bez ohledu na to, zda ji pobořil či nikoliv. Čas je zastaven na další překážce jako v odstavci 4. Jestliže dojde k neposlušnosti a překážka je pobořena, pevně stanovený čas musí být zkrácen o 6 sekund a musí se zvonit podle obvyklých pravidel. Jestliže soutěžící na první pokus nepřekoná překážku, na které měl být zastaven čas, je parkur ukončen. Soutěžící se pak umístí jako poslední z těch, kteří získali stejný počet bodů.


Soutěž se stupňovanou obtížností 

 

Soutěž se stupňovanou obtížností se koná na šest, osm nebo deset překážek, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje. Kombinace překážek nejsou povoleny. Zvýšení obtížnost se nedosahuje jen výškou a šířkou překážek, ale také obtížnou trasou.

 

V této soutěži je hodnocení následující:

 

Jeden bod za bezchybně překonanou překážku číslo 1, dva body za číslo 2, tři body za číslo 3 atd., s celkovým počtem 21, 36 nebo 55 bodů. Za pobořenou překážku soutěžící nezískává žádné body. Chyby, s výjimkou poboření, jsou penalizovány podle tabulky A.

 

Soutěž se stupňovanou obtížností může probíhat v základním kole na čas a nebo čas nerozhoduje v rozeskakování. V případě rozeskakování na zkráceném parkuru (minimálně šest překážek), mohou být překážky zvýšeny, nebo rozšířeny (či obojí) a musí se skákat ve stejném pořadí jako v základním parkuru. Jejich bodová hodnota je stejná jako v základním parkuru.

 

Soutěžící, kteří se nekvalifikovali do rozeskakování, jsou umístěni podle získaných bodů v základním kole bez ohledu na čas.


Volba překážek

 

Při volbě překážek je na kolbišti umístěn určitý počet překážek. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Bodová hodnota každé překážky stoupá dle její obtížnosti od 10 do 120 bodů. Překážky musí být postaveny tak, aby je soutěžící mohli skákat oběma směry. Na základě rozhodnutí autora parkuru se bodové hodnoty u jednotlivých překážek mohou opakovat. Není-li možno na kolbiště umístit 12 překážek, může autor parkuru dle svého uvážení některé bodové hodnoty vynechat. Soutěžící získává na každé překážce, kterou bezchybně překonal, určitý počet bodů. Při poboření překážky soutěžící žádné body nezískává. Každý soutěžící má k dispozici čas 45 (minimum) do 90 sekund (maximum). V tomto čase soutěžící může skákat všechny překážky v libovolném pořadí a v libovolném směru. Startovní čáru může projet v libovolném směru, a proto musí být označena čtyřmi praporky; červeným a bílým praporkem na každém konci této čáry. Znamení zvoncem oznamuje ukončení parkuru. Soutěžící musí potom projet cílovou čáru z libovolného směru, aby mohl být zaznamenán jeho čas. Pokud cílovou čarou neprojede, umístí se jako poslední ze soutěžících, kteří získali stejný počet bodů. Cílová čára musí být označena čtyřmi praporky; červeným a bílým praporkem na každém konci této čáry. Jestliže stanovený čas uplyne v okamžiku, kdy kůň již odskočil na překážku, je tato překážka, byla-li bezchybně překonaná, také započtena. Žádná pobořená překážka se během parkuru znovu nestaví. Pokud ji soutěžící skočí znovu, nedostává za ni žádné body. Totéž pravidlo se uplatní pokud soutěžící skočí překážku s pobořeným spodním prvkem umístěným ve stejné svislé rovině nebo překážku, která byla pobořena při neposlušnosti.

 

Dojde-li k neposlušnosti bez poboření překážky, může soutěžící tuto překážku skočit nebo pokračovat k další překážce.

 

Soutěžící může každou překážku skočit dvakrát. Pokud soutěžící překoná překážku potřetí, vědomě či nikoliv, nebo projede mezi praporky již pobořené překážky, není vyloučen. Za tuto překážku však nezískává žádné body.

 

Všechny neposlušnosti se trestají časem. První pád soutěžícího zastavuje. V tomto případě se ale soutěžící umístí podle bodů získaných do okamžiku pádu bez ohledu na čas. Vítězem soutěže volba překážek se stává soutěžící, který získal nejvyšší počet bodů. V případě rovnosti bodů rozhodne o prvenství nejrychlejší čas dosažený mezi startovní a cílovou čarou. V případě rovnosti bodů a času rozhodne o prvenství rozeskakování podle stejných pravidel se stanoveným časem 40 sekund.


Volba dráhy

 

V této soutěži může soutěžící překonat každou překážku pouze jednou. Pořadí skoků si volí sám. Soutěžící, který nepřekoná všechny překážky, je vyloučen. Kombinace nejsou dovoleny. Soutěžící může projet startovní čáru a cílovou čáru z libovolného směru. Čáry musí být označeny čtyřmi praporky; červeným a bílým praporkem na jejím každém konci.

 

Překážky mohou být překovány v libovolném směru, pokud plán parkuru nestanoví jinak.

 

Tato soutěž se koná bez stanoveného času podle tabulky C.

 

Jestliže soutěžící nepřekoná celou dráhu (všechny překážky) do 120 sekund po startu, je vyloučen.

 

Všechny neposlušnosti se penalizují ztrátou času.

 

V případě zastavení před překážkou nebo vybočení a poboření nebo posunutí překážky, soutěžící může pokračovat ve svém parkuru, až když je překážka znovu postavena a sbor rozhodčích dá znamení zvoncem k pokračování. Soutěžící může pokračovat na libovolné překážce podle své volby. V tomto případě se připočítává k času 6 sekund korekce.


Soutěž o nejlepší styl jezdce

 

Soutěž probíhá na parkuru určeného stupně obtížnosti a postaveného podle předepsané tabulky pro stavbu parkurů vždy bez rozeskakování.

 

Každý soutěžící je hodnocen samostatně každým rozhodčím jednou známkou od 0 do 10 na jedno desetinné místo.

 

Rozhodčí ve své známce hodnotí tato kriteria:

 

  • přiložená a pevná holeň, prošlápnutá pata;

  • jemná a klidná ruka, jezdec jde s pohybem koně;

  • vzpřímená hlava jezdce, brada směřuje kupředu, rovná záda;

  • pravidelný cval na správnou nohu;

  • zachování správného rytmu;

  • zachování předepsaného počtu cvalových skoků mezi překážkami;

  • sledování pohybu koně při cvalu před skokem, nad skokem a po doskoku;

  • vedení koně na rovné čáře a na obloucích.

 

Výsledné hodnocení každého jezdce se získá součtem výsledných bodů od všech rozhodčích.

 

V případě rovnosti bodů na kterémkoli místě rozhodují o umístění trestné body získané na základním parkuru podle tabulky A s předepsaným časem.

 

Soutěž rozhodují vždy tři rozhodčí.

 

Soutěž může být vypsána jen pro kategorii dětí a juniorů.

 

Soutěž o nejlepší styl koně

 

Soutěž probíhá na parkuru určeného stupně obtížnosti a postaveném podle předepsané tabulky pro stavbu parkuru vždy bez rozeskakování.

 

Každý startující je hodnocen tříčlenným sborem rozhodčích samostatně třemi známkami (celkem 9 známek) od 0 do 10 bodů na jedno desetinné místo za:

 

A - provedení skoku - skokový styl, skokanský luk, technika nohou, elastičnost, síla odrazu;
B - obratnost - šikovnost koně, reakce, výbušnost, improvizační schopnosti;
C - připravenost koně - proježděnost, klid, reakce na pomůcky.

 

Konečné pořadí se stanoví podle výsledných známek vypočtených jako rozdíl součtu všech devíti známek (viz výše) a trestných bodů za chyby na překážkách a za překročení stanoveného času podle tabulky A.


Vítězí kůň s nejvyšší výslednou známkou.

 

Soutěž o nejlepší styl jezdce i koně

 

Soutěž probíhá na parkuru určeného stupně obtížnosti a postaveném podle předepsané tabulky pro stavbu parkurů vždy bez rozeskakování.

 

Každá dvojice (jezdec a kůň) je hodnocena třemi rozhodčími samostatně jednou známkou za styl skoku v rozsahu 0 až 10 bodů (na jedno desetinné místo).

 

Od součtu tří udělených známek se odečítají body za:

 

chybu na překážce - 0,50

 

první neposlušnost - 1,00

 

druhou neposlušnost - 2,00

 

za překročení stanoveného času za každou započatou sekundu - 0,10

 

za pád jezdce, koně nebo obou - vyloučení

 

třetí neposlušnost - vyloučení

 

Konečné umístění soutěžících je možno vyhodnotit dvěma způsoby:

 

  • Podle počtu získaných bodů

  • Podle získaných bodů a času


Alternativní překážky a žolík

 

Poslední překážka může mít alternativní skoky, z nichž jeden, označený jako „žolík", musí být těžší než druhý. Za překonání „žolíka" získává soutěžící dvojnásobný počet bodů poslední překážky. Je-li „žolík" pobořen, je soutěžícímu tento dvojnásobný počet bodů odečten od celkového počtu dříve získaných bodů. Existují dvě varianty použití „žolíka" v soutěži. Součástí parkuru může být překážka nazvaná „žolík" patřičně označená praporky. Soutěžící může „žolíka" překonat dvakrát. V případě bezchybného překonání získává soutěžící pokaždé 200 bodů, za poboření se 200 bodů odečítá od celkového získaného počtu bodů soutěžícím.

 

Žolík" není součástí parkuru. Po skončení stanoveného času a zaznění zvonce, musí soutěžící projet cílovou čarou a bude mu zaznamenám dosažený čas. Dále má soutěžící 20 sekund, ve kterých se může pokusit jednou překonat „žolíka". Je-li tato překážka překonána bez chyby, obdrží soutěžící 200 bodů, poboří-li ji, je mu odečteno 200 bodů.

 

Po uplynutí stanoveného času a po projetí cílové čáry, které je oznámeno zvoncem, je povolen jen jeden pokus skočit ještě žolíka a to do pevně stanovených dvaceti sekund.

 

Zrcadlové skákání

 

Tato soutěž probíhá mezi dvojicemi soutěžících, kteří soutěží mezi sebou. Soutěžící se musí pro tuto soutěž kvalifikovat v jiné samostatné soutěži závodů, nebo v předběžném kvalifikačním kole, hodnoceném v souladu s rozpisem podle tabulky A na čas, nebo podle tabulky C. Oba soutěžící soutěží proti sobě současně na dvou identických parkurech bez kombinací.

 

Jestliže soutěžící vstoupí do dráhy druhého soutěžícího a překáží mu, je překážející soutěžící vyloučen.

 

Vítězové každého vylučovacího kola se kvalifikují do následného vylučovacího kola, kde se opět utvoří dvojice soutěžící vylučovacím způsobem postupně až do finále, ve kterém se rozhodne o vítězi soutěže.

 

V této soutěži může každý jezdec jet v jednotlivých vylučovacích kolech pouze jednoho koně, jehož si zvolil z těch svých koní, kteří se kvalifikovali z předběžného kvalifikačního kola nebo z kvalifikační soutěže. Jestliže se soupeř soutěžícího vyškrtne z kteréhokoliv vylučovacího kola soutěže, zbylý soutěžící musí dokončit toto kolo sám.

 

Jestliže se v kvalifikační soutěži, nebo v předběžném kvalifikačním kole na posledním výběrovém místě umístí více soutěžících se stejným výsledkem, musí se konat rozeskakování na čas.

 

Vylučovací kolo, ve kterém startují dva soutěžící, se nerozhoduje na čas (without time) při rozhodování podle stupnice A. Každá chyba (poboření, odmítnutí skoku, vybočení) s výjimkou chyb znamenajících vyloučení podle článku 240 jsou penalizovány 1 trestným bodem.

 

V případě odepření skoku, s pobořením překážky nebo bez poboření, nebude soutěžící vyloučen, pokračuje-li v parkuru bez skočení této překážky, nebo bez čekání na její postavení. Soutěžící, který mine překážku bez pokusu o skok bude vyloučen.

 

Soutěžící, který obdržel méně trestných bodů, a který v případě rovnosti bodů projel dříve cílovou čáru, se kvalifikuje do dalšího kola, a to tak dlouho, dokud dva finalisté nerozhodnou o vítězi. Poražení soutěžící mají v odpovídajících kolech stejné umístění.

 

U startovní čáry musí stát jeden člen sboru rozhodčích dávající povel ke startu. Druhý člen sboru rozhodčích stojící u cílové čáry rozhoduje, který ze soutěžících projel cílem jako první.

 

Dojde-li v některém vylučovacím kole k absolutní rovnosti výsledků mezi oběma soutěžícími, je nutno tuto jízdu odstartovat znovu. Je-li soutěž hodnocena podle tabulky C, musí být k dispozici samostatné časoměrné zařízení pro každého soutěžícího.

 

Dvoufázové skákání

 

Tato soutěž se skládá ze dvou fází, které soutěžící absolvuje bez přerušení. Rychlost obou fází je buď stejná, nebo rozdílná. Cílová čára prvé fáze je totožná se startovní čarou druhé fáze.

 

První fáze se skládá z 8 až 9 překážek s možností kombinací. Druhá fáze se skládá ze 4 až 6 překážek, které mohou zahrnovat jednu jednoduchou kombinaci.

 

Soutěžící, kteří obdrželi v první fázi trestné body, jsou zastaveni zvoncem po překonání poslední překážky, a nebo po uplynutí stanoveného času pro první fázi po projetí cílové čáry. Po projetí cílové čáry prvé fáze se musí zastavit čas.

 

Soutěžící, kteří v první fázi nebyli penalizováni, pokračují v parkuru, který je ukončen projetím cílové čáry druhé fáze.

 

V souladu s rozpisem soutěž musí být hodnocena jedním z následujících způsobů:

První fáze

Druhá fáze

Umístění

Tabulka A

ne na čas

Tabulka A

ne na čas

Podle trestných bodů ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů v prvé fázi

Tabulka A

ne na čas

Tabulka A

na čas

Podle trestných bodů a času ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů v prvé fázi

Tabulka A

na čas

Tabulka A

na čas

Podle trestných bodů a času ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů a času v prvé fázi

Tabulka A

ne na čas

Tabulka C

Podle celkového času (viz tabulka C) ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů v prvé fázi

Tabulka A

na čas

Tabulka C

Podle celkového času (viz tabulka C) ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů a času v prvé fázi

 

Soutěžící, kteří byli zastaveni po absolvování prvé fáze, se mohou umístit teprve za soutěžícími, kteří se zúčastnili obou fází.

 

V případě shodného výsledku na prvním místě se umístí všichni soutěžící s tímto výsledkem na prvém místě.

 

Derby


Vozatajský parkur, kdy vozatajci projíždí brankami podle předem určené trasy. Hodnotí se rychlost a čistota projetého parkuru.

Parkur v moderním pětiboji


Moderní pětiboj, sportovní disciplína, jejíž kořeny najdeme na počátku minulého století ve Švédsku, kde vznikla za účelem doprovázet brannou povinnost. Od roku 1912 se moderní pětiboj stal součástí olympijských her (ženský pětiboj až od roku 2000). Avšak ještě před druhou světovou válkou byl tento sport stále výsadou vojáků z povolání.


využito 18.jpg

 

Moderní pětiboj je složen z pěti různorodých, avšak velmi náročných disciplín, vyžadujících od sportovce jak rychlost, tak vytrvalost, soustředěnost a všestrannost. Řadíme mezi ně střelbu ze vzduchové pistole, šerm, plavání 200 m volný způsob, parkurběh na 3000 m.  Výkony v každé disciplíně jsou bodově ohodnocené, přičemž  body se pak přepočítávají na časový handicap při startu závěrečného běhu (4 body znamenají handicap jednu sekundu). Pořadí je pak dáno pořadím běžců v cíli. Název „moderní" odlišuje tento pětiboj od klasického atletického pětiboje, ve kterém se soutěžilo na starověkých olympijských hrách a byl složen z běhu, skoku do dálky, hodu diskem, hodu oštěpem a zápasu.

 

Vraťme se ale k samotnému parkuru. Závodník má v rámci soutěže za úkol překonat trať s 12 překážkami, respektive s 15 skoky (1 dvojskok a 1 trojskok), na trase cca 400 m. Parkur musí obsahovat minimálně 7 skoků o výšce 120 cm, což odpovídá úrovni stupně „L". Koně dodává do soutěže pořadatel a závodníci si je losují. Tímto bodem soutěž nabývá na obtížnosti, jelikož zajet parkur na vlastním koni, se kterým tvoříte sehranou dvojici, a s koněm, se kterým máte na seznámení 20 minut před soutěží s možností pouhých 5 zkušebních skoků, tvoří diametrální rozdíl. Před soutěží jsou závodníkům koně představeni v tzv. Jump testu, kdy absolvují parkur s vlastními jezdci.

 

Bezchybné absolvování parkuru je hodnoceno 1200 pětibojařskými body. Každý bezchybně absolvovaný skok má hodnotu 80 bodů. Všechny chyby na parkuru a překročení časového limitu jsou penalizovány ztrátou bodů dle stanovených tabulkových hodnot (např. porušení obrysu překážky: -28 bodů, odmítnutí poslušnosti koně: -40 bodů, pád koně či jezdce: -40 bodů, překročení časového limitu o 1 s: -4 body...).

 

Pro ženy, juniory a juniorky  je výška parkuru snížena na 110, respektive 100 cm.

 

Mezi naše hlavní reprezentanty se řadí Libor Capallini, který na olympijských hrách v Aténách vybojoval bronz, dále David Svoboda, který, nebýt neposlušného koně Chun-Chuna, reálně útočil na zlatou medaili, a Michal Michalík, který ač původně jako náhradník za zraněného Capalliniho, nezaváhal, a jako jeden z mála dobře projel i obtížný pekingský parkur, což mu na závěr vyneslo krásné 6. místo.

 

Parkur pětibojaři trénují pouze jednou až třikrát do týdne, vzhledem k nedostatku času vůči ostatním disciplínám. Jedná se v podstatě o klasický skokový trénink. Jezdci si koně sami uvolní, připraví, a pak se věnují buď skokům, nebo skokové gymnastice na cvičení rovnováhy. Pětibojaři většinou absolvují pouze kolem 6 parkurů do roka, a proto pak při problematických situacích, které někdy nastanou po vstupu do kolbiště, nemají dostatek zkušeností k vyřešení problému.

 

Jak vidno, parkur je v moderním pětiboji dost záludným a rozhodujícím článkem. Zvláště když, podobně jako v Pekingu, příliš nepřeje počasí, terén je podmáčený a koně jsou neklidní. Záleží také na svědomí pořadatelů, jaké koně do parkuru dodají. Je jasné, že špičkové závodní koně pětibojařům nikdo nepůjčí, ale přece jen by kvalita koní měla alespoň přibližně odpovídat parametrům parkuru. Už jen proto, aby se předešlo zbytečným úrazům a traumatům u lidí i koní.

Základní pojmy v parkuru


Souhrn základních pojmů v parkuru, které by měl znát každý jezdec.



32260078.jpg

Rozeskakování:

 

Rozeskakování je název pro skoky, kterými jezdci se stejným počtem bodů soutěží znovu v závěru závodu. O výsledku rozhodne buď počet chyb, časová ztráta nebo kombinace obou.



Barování:

 

Barování jsou umělé techniky k donucení koně, aby v soutěži skákal výš a pozorněji. U nás je zakázané. Většinou se provádí se při skoku klepnutím tyčí přes zadní nohy.



Parkurový bičík:

 

Krátký bičík, který nesmí přesahovat délku 75 cm.



Opracoviště:

Opracoviště je místo kde se kůň rozeskáče před závodem. Na něm je jedna kolmá a jedna výško-šířková překážka.



Stupně parkuru:
 

soutěže stupně ZM - 80 cm
soutěže stupně Z (základní) - 100 cm
soutěže stupně ZL - 110 cm
soutěže stupně L (lehké) - 120 cm
soutěže stupně S (střední) - 130 cm
soutěže stupně ST (středně těžké) - 140 cm
soutěže stupně T (těžké) - 150 cm
soutěže stupně TT - 160 cm
soutěže stupně TT: vypisované především jako Pohár národů - mezinárodní oficiální skoková soutěž družstev
 

Překážka smí být vždy vyšší max. o 10 cm jak je daný stupeň.

 

Rozměry kolbiště:

- min. 3200 m2 ( ideální: 70 x 120m )

- krátké stěny: min. 40 m
- v krytých halách: 1200 m2; krátké stěny: 20 m



Praporky:
 

- musí být umístěny tak, aby jezdec měl stále po pravé ruce praporky červené a po levé bílé

 

Vjezd:
 

- vjezd na kolbiště má být energickým krokem nebo klusem s koněm na otěži



Předepsaný jezdecký úbor:
 

- Jezdkyně - černé, tmavě modré nebo černé sako a bílá jezdecká vázanka, bílé kalhoty (mohou být i béžové)


- Jezdci - červené sako a bílá kravata, bílé kalhoty
 

- černá nebo modrá jezdecká čapka, bičík (nesmí být delší než 75 cm)

 

Penalizace v parkuru

 

- skokové soutěže jsou zpravidla rozhodovány podle dvou stupnic, a to A a C.



PODLE STUPNICE A

 

- chyby penalizovány trestnými body nebo vteřinami
 

1) První neposlušnost - 3 trestné body

2) Druhá neposlušnost - 6 trestných bodů

3) Třetí neposlušnost - vyloučení
4) Poboření překážky - 4 trestné body

5) Pád koně či jezdce - vyloučení (jen u Poháru národů, mistrovství či OH 1. pád - 8 trestných bodů, 2. pád - vyloučení)

6) Překročení stanoveného času - 1/4 trestného bodu za každou započatou sekundu

 

PODLE STUPNICE C

 

- chyby penalizovány vteřinami
 

  1. První. a druhá neposlušnost - žádné trestné vteřiny

  2. Třetí neposlušnost - vyloučení

  3. Poboření překážky - 10 trestných vteřin

  4. Pád koně či jezdce - vyloučení

  5. Překročení stanoveného času - přiděluje se 1 trestná vteřina za každou započatou vteřinu

 

Překážky:

Kavaleta
 

- kladina upevněná na křížových podstavcích umožňujících nastavení překážky na různou výšku



Bariéra

 

- jednoduchá překážka z jedné nebo více kladin o průměru cca 10 cm zavěšených na podstavcích



Dvojbradlí (double bar)

 

- podobná oxeru, liší se od něj tím, že přední bariéra je nižší než zadní, proto se snáze skáče

 

Trojbradlí (triple bar)

 

- šířko-výšková překážka skládající se ze tří sloupků, na nichž jsou zavěšeny bariéry, od předních sloupků k zadním stupňovitě zvyšované


Oxer

- tvořený dvěma páry sloupků a bariérami položenými stejně vysoko na obou párech sloupků; prostor mezi oběma bariérama bývá vyplněn košatinou nebo dřevěnou zdí

 

Dvojskok

 

- dvě svislé překážky blízko sebe, které musí jezdec skákat jako kombinaci



Trojskok

 

- tři překážky blízko u sebe, souvisejí spolu a skáčou se v kombinaci
 

 

 

Typy překážek

 

Jednoduché

- skáčou se jedním skokem

 

  • kolmá překážka (kolmák)

  • oxer neboli dvojbradlí

 

Kombinované

 

  • skládají se ze dvou nebo více částí

  • mají vždy v parkuru jedno číslo

  • jednotlivé skoky v jedné kombinaci se označí písmenem (A, B, C)
    výškové

  • skáčou se jedním skokem

Příklad: 
  • kolmák

  • zeď

  • ohrada


Šířkové
 

  • různé druhy oxerů a

  • triple-bar, nebo-li trojbradlí

TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek