Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Lucinka a její  život s námi

PŘIROZENÁ KOMUNIKACE
! Vítejte koňáci !

       

Jak se stát certifikovaným instruktorem Parelli Natural Horsemanshipu  


Zajímáte se o horsemanship? Pak je jistě i pro vás lákavá představa pořádat různé kurzy, předávat své znalosti ostatním a zajistit tak životní pohodu co největšímu počtu koní. Stát se však oficiálním certifikovaným instruktorem Parelli Natural Horsemanshipu není jen tak. Cesta k oficiálnímu uznání je trnitá a pro obyčejného českého smrtelníka s průměrnými finančními možnostmi, řekla bych, až skoro nemožná. Pojďme se však přesto podívat, co je pro tento oficiální certifikát třeba udělat.

 

Máme celkem 2 možnosti jak v Parelliho savvy systému postupovat:

 

  • Můžeme se postupně zdokonalovat u sebe doma a po dokončení každého levelu si pro ověření dovedností vyzkoušet test publikovaný vkapesních příručkách. Tato cesta nám však zaručí pouze osobní uznání a uspokojení, oficiální certifikát takto bohužel nezískáme.

 

  • V případě, že opravdu toužíme po oficiálním uznání, se musíme obrátit na již certifikovaného instruktora, majícího všechny formality splněny. Mezi českými občany bohužel nikoho takového nenajdeme, každopádně lze se obrátit v podstatě na kohokoliv ze zemí okolních. Seznam certifikovaných Parelli instruktorů můžeme nalézt například zde: http://www.horseman.cz/clanky/instruktori-pnh-3.html

 

 

Oficiální uznání lze získat dvěma způsoby - buď osobním setkáním s certifikovaným instruktorem, nebo zasláním průkazné kazety certifikovanému instruktorovi, vždy na té úrovni, jejíž uznání chceme získat. To jest buď Level 1 - Přátelství (Partnership), po jejímž splnění a uznání získáme červený savvy string (strunu), dále Level 2 - Hormony (modrý savvy string), Level 3 - Refinement (zelený savvy string), anebo finální Level 4 - Versatilky (černý savvy string).

 

Uveďme si zde příklad, co vše je potřeba dokázat pro splnění úrovně 1 - Partnershipu, a tedy pro zisk červené savvy string.

 

 

Liberty  - Část ve volnosti

 

 

Pomůcky: kruhová ohrada, Carrot Stick (mrkvová hůlka)

 

1. Jdi ke svému koni z asi 3m vzdálenosti


2. Hlaď jej ohlávkou a lanem po celém těle


3. Zvedni všechny 4 nohy z jedné strany


4. Nasaď koni ohlávku, uvaž správně uzel

 

On Line - Na vodítku

 

Pomůcky: ohlávka, 12 m dlouhé lano, Carrot Stick


 

 

1. Hraj hru  1 - Friendly Game (přátelskou hru), nezapomeň použít i hůlku


2. Hraj hru 2 - Porcupine Game (dikobrazí hru) a ukaž couvání jakož i ustupování okolo zádi a okolo předku na obě strany


3. Hraj hru  3 - Driving Game (řídící hru) a ukaž couvání jakož i ustupování okolo zádi a okolo předku na obě strany


4. Hraj hru  4 - Yo-Yo: ukaž 2 kompletní yo-ya


5. Hraj hru 5 - Circling Game (kruhovou hru) : ukaž 2 kola na každou stranu a vezmi koně zpátky k sobě


6. Hraj hru 6 - Sideways Game (stranovou hru), použij nějaký plot a ukaž oba směry


7. Hraj hru 7 - Squeeze Game (stlačovací hru): ukaž obě strany a pošli koně přes skok


8. Pošli koně pozpátku skrz branku


9. Utíkej se svým koněm dopředu, zastav a nech koně zacouvat, aniž by ses na něj podíval


10. Nalož koně do přívěsu, zatímco ty stojíš vedle přívěsu. Zavři dveře (rampu), počkej 10 vteřin, otevři dveře a koně vylož

 

FreeStyle Riding


pomůcky: sedlo, ohlávka a vodítko (pouze 1 otěž)


 

 

1. Nasedlej koně z indiánské strany s lanem přes ruku


2. Ukaž nasednutí z obou stran, přičemž se 3x zvedneš a zase sestoupíš


3. Ukaž laterální ohnutí na obě strany


4. Nechej ustoupit koně zádí a poté ustupuj předkem, za sebou v plynulé návaznosti


5. Jeď několik kroků vzad


6. Jeď v klusu 2 velké osmičky


7. Cválej a ohni měkce k zastavení

 

 

Finesse Riding

 

pomůcky: osedlaný kůň, přirozené hackamore

 

1. Nauzdi koně v kleče přirozeným hackamore


2. Nasedni a ustupujte bokem na obě strany


3. Klusej okolo na volné otěži, pak jeď směrem ke zkoušejícímu a ukaž 9 kroků k couvání


4. Kontrolovaná katastrofa

 

Dosáhneme-li tohoto uznání na finálním čtvrtém levelu, konečně se nám otevírá cesta stát se skutečným instruktorem PNH - musíme ovšem ještě absolvovat instruktorský kurz přímo u Pata Parelliho. Tím získáme základní kvalifikaci, kterou si lze samozřejmě dále zvyšovat, což se projeví ziskem různého počtu hvězdiček. Čím více hvězdiček, tím kvalifikovanější instruktor.

 

Přestože instruktorský kurz přímo u Pata Parelliho nás jistě bude stát mnoho sil i peněz, mít oficiální  certifikát je přece jen k něčemu dobré. Být oficiálně uznaným instruktorem je vlastně jakási záruka, že člověk horsemanshipu opravdu rozumí a nejedná se jen o nějakého „samozvaného" učitele, který chce na kurzech jen vydělávat. Nejen že to poškozuje jméno celému PNH, ale samozřejmě také nedostatečně zkušení instruktoři mohou na koních nadělat více škody než užitku.

Monty Roberts

                                             
Monty Roberts, další z „horsemanů", tedy lidí, hledajících cestu lepšího porozumění s koňmi. Vychází z podobných principů jako Pat Parelli, tedy snaží se naučit koňskou řeč, aneb jak on ji pojmenoval - Jazyk Equus. Na rozdíl od Parelliho se Monty snaží spíše o zpříjemnění standardního výcviku koně, dále využitelného pro normální anglické či westernové ježdění. Jeho cílem je například nenásilné obsedání, navykání na sedlo, nakládání do vozíku apod.

 

 

 

Monty Roberts se tomuto jazyku učil pozorováním divokých mustangů a strávil jím téměř celý život. Chce dosáhnout toho, aby se kůň sám rozhodl, že s námi bude komunikovat, a my tak budeme mít mnohem ochotnějšího koně pro práci. Většina problémů je totiž jak známo způsobeno nejasnými signály od lidí, nikoliv agresivním chováním koní - k němu se totiž uchýlí až jako k poslední možnosti, jsou-li zahnáni do úzkých, jinak je jejich prioritní obranou útěk.

 

Kůň potřebuje vůdce - proto mu musíme vytvořit nejen atmosféru plnou pohody a bezpečí, ale také mu stanovit jasné hranice.

 

Jazyk Equus

 

Koně mezi sebou komunikují nonverbálně už jen proto, že veškeré zvuky by mohly přilákat predátora. Jejich jazyk je tedy pouhou řečí těla, ale je velmi zřetelný, předpověditelný a účelný. Chceme-li si s koněm rozumět, nezbývá než se tuto jejich řeč naučit.

 

Montymu se podařilo identifikovat více než 170 komunikačních gest mezi člověkem a koněm. Kůň ví, že člověk je predátor, a proto ví, že na něj můžeme kdykoliv zaútočit, budeme-li chtít. Musíme tedy sladit gesta tak, aby měla smysluplný význam a kůň nám rozuměl - důležité je si uvědomit, že naše tělo komunikuje neustále, a tak si musíme dát pozor na mimoděčné signály, které koně mohou dost zmást. Koně se spolu dorozumívají prostřednictvím polohy hlavy, uší, a třeba i šviháním ocasu.


 

 

Podstatou je vytvořit si s koněm rovnocenné partnerství, založené na důvěře a respektu. Pokud kůň nepociťuje žádné nebezpečí, poskytujeme mu tak chuť se s námi sblížit. Koně jsou totiž sice bojácní a těkaví, ale na druhou stranu i velmi zvědaví. Rozhodně práce půjde lépe takto, než vyvolat v koni ještě větší strach.

 

Spoustu užitečných obrázků koňských gest najdete v knize od Montyho Robertse - Průvodce nenásilným výcvikem koní (Euromedia, 2005).

 

Metody přirozené komunikace


Přirozená komunikace, horsemanship, Pat Parelli, Honza Bláha, Václav Bořánek, Václav
Vydra... Všechna tato jména slýcháme poslední dobou kolem sebe stále častěji. Čím
to? Dalo by se snad říci: přirozená
komunikace
= trend dnešní doby?
Snad. Jednou stranou koňáků vychvalována, druhými zatracována. Klady horsemanshipu už jsme vyzdvihli
mnohokrát. Je však nutno kouzlo tohoto slova vynášet do takových výšin? Co si
vlastně pod tou přirozenou komunikací
představit? Musíme být nutně absolventi kurzu Honzy Bláhy, abychom se mohli stát skutečnými horsemany? Papírově jistě, avšak s koněm se můžeme přirozeně
bavit jakkoliv, hlavně, aby nám rozuměl.

 

Přirozenou by se tedy dle mého názoru dala nazvat jakákoliv komunikace, během které se snažíme o porozumění s koněm. A způsobů může být nesčetně. Každý kůň je jiný, proto tedy i každá komunikace se liší. Avšak pravda, základy, vycházející z naučeného chování koně, jeho instinktů a strachu z predátorů, se v zásadě ve všech výše jmenovaných školách neodlišuje. Cílem je, aby s koněm byla možná bezpečná práce, abychom se ho mohli všude po těle bez rizika kousnutí či kopnutí dotýkat, abychom ho mohli vodit, uvázat, a celkově s ním dokázali bez problémů fungovat jak ze země, tak ze sedla. To je základ. Kdo chce dosáhnout se svým koněm harmonického přátelství, musí již jeho chování studovat víc, s koněm trávit více času a snažit se ho více a více poznávat.

 

Zakladatelé horsemanshipu

 

Podíváme-li se do historie, kolébka horsemanshipu se nachází v Americe v Ohiu, a první horseman žil již v polovině 19. století - jmenoval se John Salomon Rarey. Byl prvním takzvaným krotitelem agresivních koní. Na jeho práci navázal bohužel až o sto let později Tom Dorrance, který kvůli malému vzrůstu neměl dostatek fyzické síly, a tak začal řešit, jak se s koněm lze domluvit nenásilně. Dalším, dnes stále aktivním trenérem, navazujícím na Toma, je Ray Hunt. Propaguje hlavně výcvik lidí, který je prospěšnější než náprava koní. Dále můžeme mezi horsemany této kvality zařadit například Bucka Brannamana či Leslie Desmond, oba studenti Raye Hunta.

 

Pat Parelli

 

Bavíme-li se ovšem opravdu o PNH (Parelli Natural Horsemanship), musíme připsat zásluhy Patu Parellimu, který tyto metody práce s koněm jako první popsal  a ukázal světu. Podstatou jeho učení je naučit člověka koňské řečí, nikoliv naopak. Tento savy systém je složen z několika levelů - úrovní. Základním levelem č. 1 je Partnership, zahrnující Sedm her, které koně v přírodě používají k vytvoření  přátelství a dominance mezi sebou. Tyto hry jsou jakýmsi základním kamenem pro budování důvěry a respektu. Další dvě úrovně jsou již poměrně obtížné, stále je však lze natrénovat doma. Level č. 2 Harmony objevuje pozitivní a zábavné impulsy  a reflexy. Třetí level  - Refinement, řeší respekt, impuls a flexibilitu, komunikace se stává jemnou až neviditelnou. Další úrovně č. 5 až 10 již bohužel nemohou být studovány doma, ale dá se dosáhnout až k levelu Ultimate Unity - maximální jednota.

 

Jediný Patem osobně vyškolený lektor PNH u nás je Honza Bláha, pořádající pro zájemce dostatek kurzů.

 

Mezi další propagátory a učitele horsemanshipu v ČR, učící se v Americe u Raye Hunta či Bucka Brannamana, patří Milan Kovář, popřípadě  Václav Bořánek.

 

Monty Roberts

 

Jako další možný způsob přirozené komunikace můžeme označit metodu Montyho Robertse, takzvané napojení, které taktéž vychází ze studií přirozeného chování koně a jeho vztahu k predátorovi a způsobuje, že kůň je v naší přítomnosti ochotně a rád, a usnadňuje nám obsedání a další výcvik.

 

Metoda TTouch

 

Dovolila bych si ale mezi přirozenou komunikaci zařadit i například práci Lindy Tellington Jonesové, která se sice nezabývá klasickým horsemanshipem, ale snaží se najít příjemnější způsob komunikace mezi lidmi a koňmi. Její teorie spočívá v magické síle jemných doteků, nazvaných TTouch, které se aplikují různou silou, na různá místa na těle, a slouží k uvolnění koně, k lepší pracovní připravenosti a následné větší ochotě. Snaží se tedy o to, aby nám kůň rozuměl, věřil nám, a aby mu byla komunikace s námi příjemná - jedno z desatera zásad horsemanshipu. Kromě doteků se zabývá také voděním koní ze země, což je občas opomíjená, ale velice důležitá oblast práce.

 

Jean Francois Pignon

 

Jako třešničku na závěr si můžeme uvést kouzelného Francouze jménem Jean Francois Pignon, který nikdy žádný z výše popsaných kurzů neabsolvoval, a přesto se nad kousky, které se svými koňmi dokáže, tají dech. Jeho pět koní s ním má velmi  úzký vztah, a to, co spolu vyvádí, by se dalo  doslova nazvat psími kusy - přichází na zavolání,  na povel dokáže každá klisna zaujmout svoji pozici, což spěje až k propracovaným drezurním figurám. Jak je vidět, koním ke spolupráci stačí pouze respekt, důvěra, férové jednání, hravé prvky a naše náklonnost.

 

Zkusme tedy koním věnovat náležitou péči - nikoliv však pouze fyzickou, ale hlavně jim věnujme náš čas. Pozorujme je v jejich přirozeném prostředí, sledujme jejich instinkty a reakce, a podle toho s nimi potom komunikujme. Schválně. Kůň se nám svým přátelstvím odmění sám

Napojení (Join Up)


Napojení koně na člověka je proces založený na komunikaci společným jazykem. Vše musí probíhat bez násilí, a
úspěchu dosáhneme pouze tehdy, účastní-li se oba partneři dobrovolně.

 

 Pro trénink napojení je nejlepší využít kruhovou ohradu (Round Pen), o průměru 15 - 18 metrů, podle výšky trénovaného koně. Volíme vždy co nejmenší možnost ohrady, ale tak, aby zde kůň mohl pohodlně a vyrovnaně cválat. Důležitý je také správný a kvalitní povrch, hlavně z hlediska bezpečnosti. Budeme-li koně nutit cválat na rozbahněném malém kroužku, koledujeme si akorát o úraz. Nejvhodnější je tedy dobře drenážovaná plocha pokrytá asi 15ticentimetrovým jílovitým podkladem a posypaná asi 5ticentimetrovou vrstvou písku.

 

Seznam cílů

 

  1. Napojení (John Up)
  2. Následování (Follow Up)
  3. Zranitelné oblasti
  4. Zvedání nohou
  5. Sedlová podložka
  6. Sedlo
  7. Uzdečka
  8. Dlouhé opratě - pohyb v kruhu doleva, pohyb v kruhu doprava, zastavení, otočka, jeden krok dozadu
  9. Jezdec - pohyb v kruhu vlevo, pohyb v kruhu vpravo, zastavení, krok vzad

 

A jak tedy začít? Koně přivedeme do ohrady a máme u sebe lonž (cca 9 metrů dlouhý lehký popruh). Postavíme se doprostřed ohrady a koni třeme dlaní čelo - představujeme se mu tak. Poté odstoupíme a poodejdeme k zádi. Buď se nám podaří dostat se až za něj, nebo se dříve dá na útěk. Tak či tak, švihneme mu popruhem směrem k zádi - může na něj dopadnout, nesmíme ho však bít. V tuto chvíli se koně dají na útěk podél ohrady. Kůň ustupuje, takže my musíme zaútočit. Neustále ho odháníme, pohazujeme lonží jak je potřeba. Musíme se chovat agresivně - pohledem se mu zavrtáváme do očí a osu ramen máme v pravém úhlu k jeho hlavě. Kůň by měl ohradu oběhnout tak pětkrát v každém směru. To už ho však připravujeme, aby vyslal znamení, že by to celé rád skončil. Koukáme se tedy na vnitřní ucho, které by se mělo natočit směrem k nám, sledujeme zpomalování pohybu, kůň pravděpodobně také skloní hlavu a vykloní se blíže do středu kruhu, bude také žvýkat a olizovat se. Uchem nám vyjadřuje respekt, taktéž tím, že se k nám přiblíží. Takto nás kůň tedy žádá, abychom ho už neodháněli, a že by se k nám rád přiblížil.

 

V této chvíli zaujmeme pasivní postoj a začneme se chovat submisivně - sklopíme zrak, osu ramen natočíme do 45stupňového úhlu. Tím koně zveme, aby přišel k nám, nebo alespoň aby přestal ustupovat. Pokud přijde, podrbeme ho na čele, pokud se jen přiblíží, přistupujeme v obloucích my k němu. Pokud odejde, znovu ho odeženeme a opakujeme celý proces. Když se k němu přibližujeme, osou ramen míříme kolmo k jeho tělu a ukazujeme mu záda. Pokud vykročí směrem k nám a nosem se nám natáhne k rameni, dosáhli jsme cíle - NAPOJENÍ. Podrbeme ho tedy na čele a v kruzích odcházíme, kůň by měl jít za námi. Pokud tak nečiní, opět ho odeženeme. Tímto způsobem bychom měli dosáhnout NÁSLEDOVÁNÍ.

 

Jakmile nás kůň následuje, přivedeme ho doprostřed ohrady, kde zůstane stát a přistoupíme k dalšímu kroku - vstup do zranitelných zón. Tedy do míst, kam útočí predátoři. Oběma rukama ho masírujeme na šíji, na kohoutku, na bocích a na slabinách, samozřejmě po obou stranách. Poté jsme připraveni na zvedání nohou.

 

Pokud chceme pokračovat se sedlem a uzděním, je načase ho přinést a dopřát koni čas, aby si výstroj prohlédl. Potom na koně pomalu položíme podsedlovou dečku. Pokud odejde, netrestáme ho, ale znovu ho přimějeme k napojení. Jakmile je podložka na místě a kůň v klidu, vezmeme sedlo, otřeme se koni tělem po straně šíje a jemně mu umístíme sedlo na hřbet. Když je kůň nasedlán, opatrně ustupujeme a odeženeme ho. Musí mít pocit, že on je jediný, komu dělá sedlo starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujeme ho a čekáme na signál, až se bude chtít znovu napojit. Dovolíme mu to ovšem až tehdy, když se sedlem poběží absolutně klidně. Jakmile bude kůň zpátky u nás, nauzdíme ho a bezpečně zajistíme otěže. Připneme si ho na dvě lonže a požádáme ho, aby ohradu obíhal klusem a cvalem. Nakonec zastavíme a řekneme mu o krok vzad. V tomto stadiu je většina koní připravena na jezdce.

 

Pokud ano, připneme lonž k levému kroužku udidla a dopřejeme jezdci i koni, aby se vzájemně seznámili. Pak jezdce vyzvedneme do sedla, a vyzveme ho, aby spočinul jen na břiše a obejdeme takto dvě kola. Je-li kůň klidný, může jezdec do sedla vsednout. Znovu začneme obcházet kruh. Pakliže je kůň stále uvolněný a klidný, kruh postupně rozšiřujeme a nakonec odepneme lonž a pomůžeme jezdci obejít ohradu oběma směry. Po každém oběhu požádáme jezdce a koně o krok dozadu.

 

Pokud kůň však na jezdce připraven není, počkáme s tím. Nezapomínejme, že každý kůň je individualita a každý potřebuje jiné množství času - jeden může být na jezdce připraven hned, druhý za týden, třetí za měsíc... Nejdůležitější je nikdy nespěchat! Vždy se to vyplatí, důležitá je především kvalita práce. Cílem je, aby z tohoto postupu vyšel vychovaný a ochotný kůň, nikoliv nejrychleji obsednutý. Měl by s námi rád zůstávat, nikoliv mít tendence od nás utíkat.

 

Osobně bych řekla, že jak tato metoda, tak způsoby Pata Parelliho se rozhodně  nevylučují, a tak není na škodu vzít si od každého něco a metody dle potřeby kombinovat. Taktéž si myslím, že napojení a následování se nemusí bezpodmínečně praktikovat pouze při obsedání, ale také třeba během normálního výcviku pro získání pozornosti a respektu, či prostě jen pro zpestření a pro radost.

Sedm her


Sedm her je jakýsi  základní kámen výcvikového programu Pata Parelliho. Vycházejí z logiky loveného zvířete, a tak je můžeme využít k postavení přátelství a dominance. Hry pomáhají koni být mírnějším, elegantnějším, atletičtějším i odvážnějším. Podobají se vzájemným interakcím
mezi koňmi ve stádě, a proto jsou tedy základem pro „přirozenou" komunikaci.
Učí totiž člověka hovořit koňskou řečí.


Pro přirovnání můžeme použít komunikaci mezi klisnou a hříbětem, jelikož klisna  musí taktéž během krátké doby naučit hříbě chodit dopředu, dozadu a do stran. Pro výuku kobyla používá tlaky různé intenzity - od lehkého pošťouchnutí až po bolestivé štípnutí. Stejně tak budeme postupovat my - nejprve budeme na koně vyvíjet lehký nátlak, a až teprve pokud nezareaguje, tlak zesílíme. Naši koně, stejně jako hříbata, raději zareagují na ty nejslabší podněty.

 

Těmito hrami koni zpříjemňujeme výcvik, jelikož hovoříme „jeho" řečí, a hry, které provádíme, se velmi podobají hrám, které koně praktikují mezi sebou ve volné přírodě. Způsob výcviku by se tedy dal nazvat jakousi „školou hrou". S jejich pomocí koni zvýšíme jak jeho sebejistotu, tak jeho důvěru a respekt v nás. Kůň totiž nebude mít pocit, že něco musí, a lépe si udržíme jeho pozornost, navzájem se budeme více radovat, a rychleji dosahovat pokroků. Člověk si vyvine vlastní emocionální svěžest, takže nebude mít potřebu reagovat násilně či nespravedlivě, čehož se spousta majitelů, ať už vědomě či nevědomky, často dopouští.

 

První tři hry označujeme jako základní, další jako účelové. Hrát by se měly ve správném pořadí a k další hře postupovat až ve chvíli, kdy je hra předchozí absolutně a bezchybně zvládána.

 

Pat Parelli rozlišuje práci s koňmi na dvě oblasti - práci ve volnosti (at the liberty) a práci na laně (metoda on-line). Pro začátky, a tím pádem i pro sedm her, využijeme právě metodu on-line. Potřebujeme k ní pouze provazovou ohlávku, mrkvovou hůlku (carrot stick - sloužící ovšem jako prodloužená ruka, nikoliv jako bič!) a  4 m, 7 m, anebo 14 m dlouhé lano, zakončené takzvaným kousátkem (dva volné kousky kůže, simulující koňské kousnutí). Zprvu je lepší použít lano kratší, funguje totiž jako komunikační kabel, a tedy čím kratší, tím jasnější komunikace. S postupným zlepšováním můžeme prodlužovat lana, až se nakonec dopracujeme k absolutní volnosti (the liberty). Užitečnou pomůckou je také kruhová ohrada (round pen), která se hodí především pro práci ve volnosti.

 

1. Přátelská hra

Jedná se o první, základní hru, nepostradatelnou pro ovládání dalších her. Jde v ní především o získání důvěry - ukázat koni, že hodlám být jeho přítelem, nikoliv mu jakkoliv ubližovat. Vychází ze skutečnosti, že klisna po narození celé hříbě olíže. Tento dotek má řadu funkcí: stimuluje tělo hříběte, uklidňuje ho a vytváří tak pouto mezi matkou a hříbětem. Stejně funguje právě přátelská hra - být s koněm v kontaktu, ale neublížit mu. Můžeme se ho dotýkat po celém těle, nejprve rukama, pak lanem, nakonec i mrkvovou hůlkou. Začínáme na krku (zóna přátelství), postupně se dostáváme i k místům, kde jsou koně na dotek citliví, či kam útočí predátor - např. břicho, oblasti mezi předníma a zadníma nohama, hlava..Uvidíte, že po čase už koni bude i toto příjemné, nebo přinejmenším lhostejné. Mimo hlazení je však třeba také nastínit situace, které mohou koně vystrašit, a naším úkolem je koni ukázat, že jeho strach je absolutně neopodstatněný. Koně se tedy dotýkáme různými i pro něj nebezpečnými předměty (např. igelit), omotáváme mu lano kolem nohou, přehazujeme mu ho přes hlavu,  motáme kolem uší, šviháme lanem kolem hlavy...

 

Vždy je ovšem třeba dát pozor na bezpečnost a koně „omotávat" vždy jen tak, aby se v případě úleku či jiného pohybu nezamotal ještě více a mohl volně odejít. Všechny tyto úkony provádíme tak dlouho, dokud si kůň není jistý, že se ničeho bát nemusí a sám od sebe klidně stojí. Tuto hru lze použít kdykoliv během výcviku, ať už ke zklidnění ve chvíli, kdy je bojácný a nejistý, nebo k udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím. Kůň by měl vždy a všechny hry přijmout beze strachu a zmatku.

 

Tipy:

  • Dotýkejte se koně citlivě a láskyplně, tak jako zachází klisna s hříbětem.
  • Buďte ke koni ohleduplní a pozorní - požádejte o dovolení vstoupit do jeho osobního prostoru a neustále sledujte jeho reakce.
  • Pokud má kůň při doteku na citlivém místě tendence kopat, dotýkejte se ho nejprve mrkvovou hůlkou, abyste zabránili možným úrazům.

 

2. Dikobrazí hra

Tato hra, v pořadí druhá, učí koně především správně reagovat na fyzický tlak - buď mu ustoupit, anebo ho následovat. Princip hry spočívá v tom, že jakmile kůň udělá, oč ho žádáme, tlak přestane působit. Kůň nám proto rád vyhoví, jen aby měl takzvaně „klid". Hra se dá použít taktéž jako příprava k obsednutí - učí správné reakce na udidlo a na jezdcovy pobídky holení. Koně totiž reagují způsobem „opozičního reflexu". Je to instinkt nastupující v případě, že jsou k něčemu nuceni. Právě proto se u koní můžeme setkávat se situací, že čím větší tlak na ně vyvíjíme, tím méně jsou ochotni naši žádost vykonat.


Tlak se aplikuje ve čtyřech fázích - začneme velmi zlehka, a stupňujeme ho, až dokud kůň nezareaguje. Koně nás samozřejmě budou zkoušet, kdo povolí dříve, a proto je nutné s tlakem skončit, až když se kůň opravdu pohne kam má. Tlak by měl být nepřetržitý, a zpočátku můžeme využít pro lepší pochopení mrkvovou hůlku. Až však kůň tento princip pochopí, plně postačí lehké doteky špiček prstů. Tlak můžeme vyvíjet na hrudi, přední části těla, na zádi, a koně můžeme takto naučit pohybovat se do strany, dopředu, i dozadu. Vždy si musíme také uvědomit, zda zaujímáme správný postoj a držení těla, aby vám kůň stoprocentně rozuměl a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním!

 

3. Řídící hra

Navazuje bezprostředně na hru druhou. Taktéž učí koně pracovat s tlaky, avšak teď již pouze s psychickými. Majitel se koně nedotýká, ale tlak pouze naznačuje pohybem těla, poklepáváním hůlky o zem, vodítkem, či pohledem. Cílem je naučit koně pohybovat se do všech čtyř směrů na neznatelné pokyny. Zpočátku po koni nechtějme zázraky, a proto stačí, pohne-li se jen o pár kroků. Tak jako tak nám vyhověl a je zapotřebí tlak uvolnit.

 

Řídící hru koně hrají vlastně neustále, i ve volné přírodě. Řečí těla vyjadřují své pocity a nálady. Stačí chvíle pozorování stáda ve výběhu, a už si rychle všimneme, jak spolu komunikují - můžeme sledovat například pohyby uší, nohou, ocasu, pohledy... Principem jsou vlastně návrhy a rady, ale i varování. Jestliže jeden kůň se na druhého zašklebí, už je to řídící hra, která vyjadřuje něco jako: „Doporučuji ti odejít, mohl bys také schytat ránu". Kdo koho řídí, určuje převážně stádová hierarchie. A koně tomu velmi dobře rozumí.

 

Stejně tak funguje naše hra - pokud kůň mým návrhům nevyhoví, narazí na fyzický odpor, a tak se brzy naučí můj tlak následovat. Výsledkem této hry by měla být absolutní kontrola nad pohybem koně, ten by se měl do všech směrů pohybovat na pouhé pokynutí prsty, pohnout plecí, když mu ukážeme na oko, nebo ustoupit zádí, aniž by se na nás přestal dívat. Důležitá je i pochvala, možné je podrbání na hlavě, či hru proložit přátelskou hrou.

 

4. Jo-jo hra

 

Jo-jo hra, první z her účelových. Ty jsou založeny na kombinaci dovedností z prvních třech her a jejich cílem je produktivnější rozvíjení partnerství mezi majitelem a koněm. Právě jo-jo hra přináší do tohoto vztahu vyváženost. Spočívá v tom, dokázat koně poslat dopředu a dozadu po přímých liniích ( pohyb ode mě, pohyb ke mně).

 

I v této hře využíváme tlaky, a proto je nutná dovednost hry druhé a třetí. Zpočátku používáme vodítko, později ji lze hrát i ve volnosti.

Aby kůň couvl, začneme rovnoměrně kmitat vodítkem. Nejprve lehce, a pokud kůň nezareaguje, přidáváme na intenzitě natolik, až mu to začne být nepříjemné a před tlakem ustoupí. V tomto případě tlaku zanecháme, aby kůň pochopil, že jeho reakce byla správná. Cvik opakujeme tak dlouho, dokud ho kůň nepochopí. Zkusíme ho poslat znovu zpět, tentokrát na celou délku lana, a poté ho přizvat k sobě. Toho docílíme prostým zaujmutím pasivního postoje, tedy zády se sklopenou hlavou. Pokud nepřijde, rytmickým přitahováním lana ho přivoláme. Pokud dojde až k nám, pochválíme ho. Cílem hry je dosáhnout těchto pohybů bez použití lana, tedy zacouvání na lehký pohyb ukazováčku před hlavou, přizvání pouze použitím pasivního postoje.

 

S výcvikem je nutno postupovat pomalu, ale pakliže kůň hru pochopí, můžeme si ji zpestřit například přidáním kavalety či cvičením v členitém terénu.

 

Chario_320[1].jpg

 

5 .Kruhová hra

Kruhová hra, to není jen lonžování, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to hlavně psychické cvičení, při němž se kůň učí dodržovat určené tempo a směr, dokud mu neřekneme něco jiného. Naučí se vykročit a obíhat kruh v kroku, klusu i ve cvalu. Tajemství spočívá v tom, nechat koně v klidu, dokud dělá, to co chceme. Pokaždé, když si kůň svévolně změní tempo, zavoláme ho k sobě a opět vyšleme na kruh. Brzy přijde na to, že je pro něj pohodlnější rovnou zůstat na kruhu. Měli bychom dělat minimálně dvě a maximálně čtyři kola - po dvou nám dokáže svůj respekt, po čtyřech  a více už se pro něj cvičení stává nudným.

 

A jak začít? Koně si postavíme čelem k sobě, a dovednostmi z řídící hry ho pošleme směrem, kterým potřebujeme. Zatímco se kůň pohybuje ve směru a tempu, jaké jsme  mu určili, umožněme mu dělat jeho práci a nepomáhejme mu zbytečně bičem za zádí či rukou zvednutou ve směru pohybu. Stačí jen čekat, až kůň pochopí, že zůstat na kruhu je pro něj nejjednodušší. Pokyny je nutno doprovázet správnou řečí těla - když koně vysíláme na kruh, když ho udržujeme na obvodu, i když ho žádáme, aby přišel. Vždy využívám znalosti z předchozích her. Když už kůň bude bezchybně rozumět všem vašim pokynům, můžete si opět hru zpestřit různými překážkami umístěnými na obvod kruhu a udělat tak koni hru zajímavější. Nesmíme však nikdy zapomenout dívat se na všechny hry pohledem koně!

 

6. Stranová hra

Hra do stran může být velmi užitečná, jelikož čím lépe bude kůň chodit dozadu a do strany, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Tato hra má za úkol naučit koně pohybovat se stejně dobře doprava i doleva. Na počátku nácviku je dobré použít jako pomůcku ohradu či plot  a postavit koně proti ní,  aby nemohl chodit dopředu.

 

Princip hry spočívá v postupné stimulaci  koně rytmickým tlakem na hlavu a záď. Nejprve tedy pošleme do strany jeho hlavu, poté záď, pak zase hlavu, zase záď..Až do té doby, než dosáhneme stejnoměrného pohybu do strany. Jelikož koně často ustupují hlavou rychleji než zádí, je nutno záď hlídat víc. Aby kůň pohnul zadkem, můžeme mu například zatřepat koncem ohonu. Kůň od nás prostě musí ustupovat tak, aby nenarážel na konec lana.

 

Aby byla tato dovednost oboustranná, je nutné hru procvičovat vpravo i vlevo. Každý kůň je na jednu stranu šikovnější, procvičujte proto více tu horší stranu a cvičení opakujte, dokud kůň nebude bez problémů provádět hladký pohyb do obou stran. Hru provádíme v kroku, ke klusu je možno přejít, až když kůň v pohodě zvládne cvičení v kroku. Opět se také musíme soustředit na řeč těla, naše pohyby musí být cílevědomé, jasné a hlavně pozitivní.

 

7. Prostorová hra

Koně od přírody nenávidí úzké a uzavřené prostory, jelikož omezení jejich životního prostoru pro ně v divočině může znamenat smrt. Prostřednictvím prostorové hry se naučí, že není nutno hned panikařit a utíkat, jakmile se dostanou z jejich pohledu do „úzkých". Prostorová hra má za úkol naučit koně se tohoto strachu zbavit. Jelikož s tímto problémem často souvisí i potíže s nakládáním koně do přepravního vozíku, je nanejvýš praktické se tuto hru naučit, do vozíku by pak kůň měl nastupovat na pouhé vyslání rukou, nikoliv „dovlečení, přemluvení, či domlácení". Prostorová hra koním umožňuje být uvolněnější a odvážnější. Princip spočívá v naučení procházet omezeným prostorem, například mezi naším tělem a  nějakou překážkou.

 

Zpočátku se tedy postavme asi 4 m od stěny ohrady a vyzvěme koně tímto prostorem projít. Využíváme opět znalostí z předchozích her, tedy rukou ukážeme koni směr a pohledem na záď ho pobídneme k pohybu kupředu.  Pokud se nebude dařit, můžeme si prostor rozšířit, pokud naopak kůň nebude mít problém, můžeme tento prostor postupně zužovat úměrně tomu, jak kůň získává důvěru. Nakonec skončíme asi u 1 m (cca šířka koňského zadku). Vždy pracujeme v obou směrech, a teprve když kůň úkol bez problémů zvládá, můžeme přejít ke klusu. Tímto způsobem můžeme koně také posílat na různé skoky, nebo vymyslet spoustu dalších obměn.

 

Závěrem:

 

Všechny tyto hry můžeme hrát libovolně dlouho, ale vždycky tak, abychom byli s koněm v harmonii. Mohou to být stejně tak 2 minuty jako 2 hodiny, ovšem nikdy bychom neměli jít přes limit, který nám sám kůň udá. Veškerá práce by mu totiž měla být vždy příjemná. Dosáhneme tak toho, že žádané věci pro něj budou příjemné a nežádané nepříjemné.

 

Pokud si na tyto hry najdeme dostatek času, mnohonásobně se nám to vrátí. Hry ukážou každou slabinu koně, ale stejně dobře ji  také dokáží odstranit. Potom už nebude třeba zbytečných stále ostřejších udidel, otěží a jiných doplňků, kůň s vámi bude spolupracovat jednoduše ochotně a rád,  jelikož vy se postupně měníte  v přirozeného jezdce - horsemana. Pochopíte, jak kůň myslí a naučíte se s ním hovořit srozumitelným způsobem. Radost z práce pak bude oboustranná a stále silnější. Jak se říká - problémy s koňmi nejsou v koních, nýbrž v lidech!

 

Deset hodnot PNH ( Parelli Natural Horsemanshipu):

 

1)   srdce a přání

2)   respekt

3)   podněty (tlak)

4)   ohýbání

5)   cit

6)   postavení (postoj, osobnost)

7)   načasování

8)   rovnováha

9)   chytrost

10)  mazanost

Horsemanship

Horsemanship, neboli přirozená
komunikace,
je výcviková metoda založená na principech chování koní ve stádě. Díky těmto principům se můžeme
s koněm dorozumět jeho vlastní řečí. Koně nikdy nenaučíme mluvit naším
jazykem, zato my se ten jeho naučit můžeme (alespoň ten neverbální).

 

Již v minulosti se našli lidé, kteří cvičili koně jiným způsobem než ostatní a dokázali s nimi neuvěřitelné věci. O takových lidech se často mluvilo jako o kouzelnících nebo zaříkávačích koní. 

 

Přirozenou komunikací se mezi člověkem a koněm vytváří vztah a přátelství, což je pro mnohé z nás nedosažitelný sen.

 

Můžeme svého koně sebevíc milovat, ale důležité je, aby i on miloval nás!

 

Věřte, že kůň si vás nezamiluje proto, že s ním jezdíte na závody, do terénu, půjčujete ho jiným lidem, občas ho pustíte do výběhu a přijedete za ním jednou týdně. Bude vás mít rád, když mu vytvoříte ideální podmínky (stádo, celoroční pastvina, dobré krmení, žádná práce, vaše časté návštěvy spojené s krmením a podrbáním). Ale vážit a respektovat vás stejně nebude.

 

Člověk se musí naučit tohle všechno skloubit dohromady se zábavou, s jasnými cíli, za kterými půjde rád i jeho kůň. Musíme po koni chtít nejprve dílčí výsledky (například jeden dobře skočený skok), za které koně náležitě pochválíme. Teprve až si bude kůň jistý dílčími výsledky a bude na sebe patřičně hrdý, protože mu to jde, můžeme chtít něco těžšího (začít skákat parkúry). Pro koně je ze všeho nejdůležitější motivace.

 

 V přirozené komunikaci se nejvíce používá neverbální komunikace - řeč těla. Člověk se musí naučit přestat na koně mluvit, uklidňovat ho, nebo na něj křičet. Dokázat své pocity vyjádřit beze slov. Velmi důležitou roli ve vztahu člověka a koně hraje spravedlnost. Všimněte si, jak koně řeší problémy ve stádě.

 

Například:

Kůň se pase. Přijde k němu jiný kůň a chce si s ním hrát. Pasoucí se kůň si ale hrát nechce, a tak sklopí uši. Druhý kůň má v tu chvíli dvě možnosti:

 

  • otočit se a odejít
  • nechat se kousnout

 

Samozřejmě ještě hraje roli stádová hierarchie.

 

Toto bychom si měli všichni uvědomit a dodržovat pravidla, kterým kůň jasně rozumí. V praxi to znamená, že když kůň udělá něco správně, měl by být pochválen. Naopak pokud nás kůň nerespektuje a chce po nás např. přejít, zákonitě musí přijít kousnutí.

 

! Kousnutí neznamená, že má být kůň zbit ! Musíme pochopit, že pro koně je stejná nespravedlnost to, když má být pochválen a není, jako když má být kousnut a není. Kůň nechápe, proč pochvala nebo kousnutí nepřišlo. 

 

Čeho lze pomocí přirozené komunikace dosáhnout:

 

Ÿ Vyrovnaného, spolehlivého a spolupracujícího koně, kterého lze využít nejen na rekreaci, ale také do sportu.

Ÿ Nenadřít se na koni - používat jen nepatrné pomůcky, díky kterým lze na koni jezdit bez uzdečky, ohlávky i nákrčního řemene.

Ÿ Pracovat s koněm ve volnosti, a to i na dlouhé vzdálenosti.

Ÿ Navázání vztahu mezi člověkem a koněm, ze kterého se může stát oboustranné přátelství.

Ÿ Převýchovy zlého, bojácného nebo psychicky labilního koně.

 

Opravdu výraznou osobností, která se proslavila jiným přístupem a způsobem výcviku koní, je Monty Roberts.

 

Monty Roberts se věnuje především obsedání mladých nebo divokých koní a převýchově problémových koní.

 

Další a možná ještě výraznější osobností je Pat Parelli, který spojil poznatky svých předchůdců a vytvořil z nich systém, pomocí kterého jsme schopni dokázat s koněm téměř cokoliv. Věnuje se systematicky práci ze země i ze sedla. Touto metodou se připravují i koně do sportu. Všichni jsme jistě slyšeli o sedmi Parelliho hrách, které jsou základním kamenem jeho metody.

 

Přirozená komunikace má hojné zastoupení v celém světě. U nás je nejvýznamnější osobností Honza Bláha, který přirozenou komunikaci rozšířil i v naší republice. 

 

TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek